Muž, který neměl šanci. Jan Souček i jeho pes Čenda opouští ČT, zájemci o ředitelskou židli už klepají
Radní odvolali generálního ředitele ČT Jana Součka, který se do historie zapíše jako muž, za jehož éry se zvýšily koncesionářské poplatky a který si z Brna do kanceláře na Kavčí Hory přivezl psa Čendu. A upřímně řečeno, kdyby svého pejska nechal televizi řídit, na běhu věcí by to příliš nezměnilo. O jeho konci v čele veřejnoprávní instituce se totiž nerozhodlo ani teď, ani v minulých týdnech, kdy mu rada nepřiznala bonusy a udělila výtky, ale dávno předtím. Možná už bylo neoddělitelně obsaženo v jeho jmenování.
Na Součkově odvolání se dokázalo shodnout 15 ze 17 přítomných radních, hrozivá většina. Ukazuje, že proti sobě ředitel dokázal poštvat zástupce všech možných proudů ve společnosti, od liberálů, zastánců co nejširší nezávislosti ČT, přes skupinu lidí „zevnitř“, odpůrců dlouholetého generálního ředitele Petra Dvořáka až po vyslance nesystémových společenských proudů, kteří šilhají když ne po zrušení ČT, tak aspoň po různých slovenských a maďarských cestách.
Rychlost, se kterou se ohlásili vážní uchazeči o uvolněné místo, ukazuje, že v Praze se Součkovým případným setrváním nikdo nepočítal.
Prakticky se dnes uzavírá jedna éra, která ovšem se Součkem jako takovým souvisí pramálo a nad níž on sám měl jen malou kontrolu. Fakticky skončila éra Petra Dvořáka, kterého v červnu před dvěma lety neporazil Souček, ale poměry v radě. Kdo si pamatuje tehdejší tříkolovou anabázi, v níž původních 8 hlasů pro Součka zázračně rostlo až na 11, zatímco pro Dvořáka se nedokázaly najít víc než čtyři hlasy z tehdy 15členné rady, musí vidět, že se tehdy volilo především proti Dvořákovi, ať už byly pohnutky jednotlivých aktérů jakékoli.
Na cestu zpátky do Brna si Jan Souček může přibalit útěchu, že se teď v květnu 2025 nerozhodovalo ani tak o něm, ale o veškerém budoucím uspořádání v ČT. Hra, která se rozehrála už před dvěma lety, nejprve Součkovi přála, posloužil jako „převozník“, a nyní už jen překážel.
To, že v mezidobí dokázal prosadit pro televizi klíčové zvýšení koncesionářských poplatků, je částečná iluze. I přes silný lobbing z Kavčích hor se tato bitva odehrála čistě politicky, na ose vládnoucí koalice a populistické, či přímo destruktivní opozice; v jistém smyslu šlo o souboj fanglí, jakých se v dnešním rozpolceném parlamentu odehrávají celé volební období desítky.
O novém šéfovi ČT je už možná rozhodnuto
Proč bychom měli po odvolání Jana Součka zpozornět? Rada, která bude nového generálního ředitele volit, se zjevně cítí v kondici a troufá si vést boj, na který před dvěma lety neměla. Pokud předpokládáme, že radní ČT nejsou spolkem nezodpovědných avanturistů, měla by se v tuto chvíli již formovat většina schopná dohodnout se na některém z nabízených jmen. Přičemž se seznam nepochybně ještě rozroste.
Podobně jako v minulosti se budou kandidáti dělit ve dvou liniích. Lidé zevnitř, kterým nemusí dělat dobře spojení se Součkem, jehož management spoluvytvářeli. To se týká především současného ředitele zpravodajství Petra Mrzeny, který je spojován s podivným zrušením publicistického pořadu 168 hodin. To vše samozřejmě za předpokladu, že ochota naslouchat hlasům zvenčí nebude brána za vhodný kvalifikační předpoklad.
Dalšími lidmi z této skupiny jsou výkonný ředitel obchodu ČT Hynek Chudárek nebo ředitel programové divize ČT Milan Fridrich. Proti nim budou v nabídce lidé zvenčí, ze soukromých médií, se zkušenostmi z managementu velkých televizí; sem patří předsedkyně představenstva vydavatelství Czech News Center Libuše Šmuclerová, která má za sebou práci v TV Nova i v ČT.
Experiment se Součkem, který nebyl snad ani tolik experimentem, ale jakýmsi oddechovým časem pro Radu ČT, skončil. A 18. června bychom měli vědět, kterým směrem se Česká televize vydá dál.
