Narodil se reálný růst mezd, radujme se

Mzdy a platy příští rok konečně porostou, myslí si ekonom Stroukal.

Mzdy a platy příští rok konečně porostou, myslí si ekonom Stroukal.

Rok 2024 vypadá nadějně, ať už se podíváme prakticky na jakoukoli statistiku. Růst HDP nás může poslat konečně jako poslední z evropských zemí na předpandemickou úroveň, inflace si sedne zpátky na cíl České národní banky a hypotéky budou dostupnější. Nad tím vším je ale jedno číslo, na které čekáme už opravdu dlouho a trápí nás skoro všechny. A příští rok se snad konečně dočkáme.

Rok 2024 totiž s nejvyšší pravděpodobností bude rokem, kdy se konečně vrátí růst reálných mezd a platů. Kvartál za kvartálem jsme slyšeli od statistického úřadu, že reálná mzda klesá, tedy že růst mezd a platů nestačil na růst cen. Inflace byla vyšší než to, co nám šéfové či stát přidali. Není se čemu divit, když jsme zažívali opravdu rekordní inflaci. Aby stejným tempem rostly mzdy a platy, to by byl zázrak.

Ale teď se to konečně mění. K tomu, aby mzdy rostly rychleji než inflace, vedou dvě cesty. Buď musí spadnout inflace, nebo růst mzdy. V našem případě je příběh až příliš jednoduchý. Když se podíváme na růst mezd, příští rok by neměl připravit žádné velké překvapení. Ať už se odrazíme od predikcí ministerstva financí, České národní banky, či OECD, rok 2024 by měl přinést jen o málo vyšší nezaměstnanost, než je ta nynější. Jsme lehce pod třemi procenty a dostaneme se nejspíš právě na ta tři procenta.

Je to zhoršení, ale nic, co bychom jako celek označili za recesi nebo větší problém. Stále to bude nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii a jedna z nejnižších nezaměstnaností na světě. Nízká nezaměstnanost pomáhá růstu nominálních mezd, a ty by tak podle odhadů měly růst podobně, jako rostly v roce 2023, tedy kolem sedmi procent. Jenže inflace spadne. Pokud se nezblázníme my sami a nevyskočí nám rekordně inflační očekávání, potom je jen málo věcí, které by mohly současný trend zvrátit.

Jistě, žijeme v nejisté době plné válek, takže vyloučit nelze nic, ale tyto události také nelze předvídat, takže není možné z nich nijak kreslit budoucnost. Situace byla opravdu šílená, nejhorší v naší moderní historii. Osm čtvrtletí po sobě, tedy celé dva roky, reálná mzda klesala. To se nám nestalo od přelomu let 1997 a 1998, kdy ale propad trval jen polovinu této doby. Není to nejhorší epizoda našich dějin, protože jsme zažili masivní nárůsty nezaměstnanosti, přičemž v současnosti nezaměstnanost jako celek není náš problém. Naopak se stále mluví o tom, že „nejsou lidi“, což jen ukazuje, že tlak je spíš na zvyšování než na snižování mezd.

Trh práce je napnutý, a právě kvůli tomu se čím dál víc mluví o tom, že by se měl uvolnit, ať už směrem dovnitř, anebo ven. To se nejspíš stane, ale hlavní problém podobných zásahů na trhu práce je, že efekt se nedostaví okamžitě. Počítat tedy pro rok 2024 s většími změnami na trhu práce a s tím souvisejícími nižšími tlaky na růst mezd jednoduše nejde. Vláda ústy premiéra slíbila, že podobné změny vykoná, ale i kdyby byla seberychlejší, všechno se schválí v roce 2024 a vejde v platnost až v roce následujícím, takže efekty týkající se mezd přijdou daleko za horizontem příštího roku.

Vypadá to dobře, snad se to nepokazí. Našlápnuto máme. Už poslední propad reálných mezd byl mnohem mělčí než všechny předchozí poklesy. Jinými slovy to vypadá, že jsme skutečně na cestě k růstu reálných mezd. Už je načase, Česko a my všichni si to po takové době zasloužíme.

Autor je ekonom Metropolitní univerzity Praha.