Přesněji řečeno je tím místem obří budova na západním okraji Berlína, která vypadá jako zlý raketoplán ze 70. let, který tu přistál, neznámo proč. Právě tady, v berlínském Mezinárodním kongresovém centru, se každý rok celý svět dozvídá, jak stráví svou nadcházející dovolenou. Koná se zde totiž největší turistický veletrh na světě neboli ITB.
Pohybovat se na veletrhu je jako chodit po zmenšeném modelu světa, říkají ti, kteří sem jezdí často. Země jsou rozdělené do obřích prostor tak, jako na zeměkouli. Při průchodu africkou halou kolem víří polonazí bubeníci z Burundi a ze slaměných chýší se usmívají čokoládové ženy. V asijské hale kolemjdoucí láká thajský masér, indický bůžek z Karnataky využije vaší zkoprnělosti, aby vám strčil do ruky leták. Zemí a zemiček je tu tolik, že některé skoro ani neznáte. Tak schválně, kdo z vás hned z hlavy ví, kde je třeba Vanuatu? Je lehké se tu ztratit, nemožné projít to celé. Haly jsou tak velké, že mezi nimi neustále jezdí několik linek autobusů.
Každá země se v tom švitoření a mumraji snaží strhnout na sebe pozornost, aby byznysmeni, skauti agentur a novináři přistoupili právě k jejímu stánku. Různé země na to jdou různě. Někteří sázejí na jednoduché postupy: krásné ženy v krojích nebo v plavkách. Příklad: Miss turismu Malajsie s korunkou. Ti konzervativnější nabízejí „národní jídlo“ a pití zdarma. Sem patří i Češi, jejichž stánky jsou už pár let skoro stejné, ale točí se tu zadarmo Plzeň, a tak tu nikdy není prázdno. Slováci a Maďaři dělají totéž v bleděmodrém, decentněji s vínem. Poláci jsou velký národ a tak si zabrali skoro stejnou plochu, jakou mají Češi se Slováky, Maďary a Rumuny dohromady. Letos pořádají ME ve fotbale a tak je to všude samý fotbalový míč, dres, brčálově zelená umělá tráva.
Poválečná Libye už láká turisty
Světové události turismus reflektuje i jinde. V prostém nápisu „děkujeme“ na japonském stánku je řečeno vše. Kvůli ničivému zemětřesení a jaderné katastrofě přijelo vloni do země vycházejícího slunce o 35 procent méně turistů než o rok dříve.
Egypt, který je letos hlavním vystavujícím, zase přijal za své heslo „Tam, kde to všechno začalo“. U Egypta je zajímavé, že se svojí revoluci arabského jara snaží zároveň marketingově prodat, zároveň ale veřejnost ujistit, že teď už je země bezpečná. Není divu: vloni mu ubylo turistů o třetinu.
Některé země překvapí, že na veletrhu vůbec jsou. Třeba Libye. U její přepážky mě vítá mladík s francouzským přízvukem zastupující státní turistickou asociaci. A vypráví, že ještě v létě držel v ruce kalašnikov a vyháněl z Tripolisu kaddáfího vojáky. Stánek Sýrie, která je de-facto v občanské válce, na veletrhu hledám marně. To je na veletrhu nejzajímavější - poskytuje dokonalý obraz naší doby.
Němci nechtějí do Řecka, bojí se protiněmeckých nálad
Místní novináře ale nejvíce zaujalo jiné zjištění: Němci prý letos nepojedou na dovolenou do Řecka, protože se bojí protiněmeckých nálad. A píší, že Brusel by měl něco udělat, aby „poškozenou značku vylepšil“. Podle Tagesspiegelu pojede letos do Řecka o třetinu méně turistů než vloni. „Slyším od klientů, že se tam necítí vítaní,“ cituje deník Volkera Böttchera šéfa německé cestovní kanceláře TUI. Pro Řecko je to další špatná zpráva: na turismu závisí pětina HDP. Zájem je naopak o Chorvatsko, Španělsko a Turecko.
A pokud by vám nebylo jasné, proč se hlavní turistický veletrh koná právě v Berlíně, tak je to proto, že Němci jsou v turistice mistři světa. Své prvenství potvrdili i letos. Za zájezdy celkem utratili 61 miliard euro – víc než kterákoli země na světě.
