Ve městě, které slávu přeslazeného mocchachina rozlilo do kelímků po celém světě, jsou v současnosti čtyři stovky poboček řetězce, často skryté na netušených místech. Kávu si můžete dopřát na představení filharmonie, s luxusním výhledem ve čtyřicátém patře mrakodrapu Columbia Tower, nebo v originálním pra-Sturbucksu, otevřeném v roce 1971 v srdci města na Pike Place Market. Vedení firmy zůstává svému městu věrné a sídlí v bývalé centrále zásilkového katalogu Sears, rozhlehlé budově poblíž přístavu.
Vztah obyvatel Seattlu k podniku, který proslavil místní kulturu prodeje kávy „od pultu“, je ale poněkud nejednoznačný. Ve městě, kde je hustota kaváren na sto tisíc obyvatel oproti zbytku Spojených států desetinásobná, je totiž skoro každý kávovým labužníkem. Starbucksu ve městě konkurují místní řetězce Tully’s a Seattle’s Best a hlavně pak stovky nezávislých podniků, jejichž produkty zpravidla vynikají lepší chutí za nižší cenu. Místní deník Post Intelligencer sice Starbucks do svého nedávného žebříčku dvaceti nejlepších kaváren zařadil, ovšem jen jako „místo pro ty, kdo nemají kávu rádi“. Pravověrný Seattlan prostě dvojité vanilkové frappuccino za kávu nepovažuje.
Posedlost Seattlu kofeinovým nápojem je ovšem fascinující sama o sobě. Ve městě prý neustále prší, tak jeho obyvatelé nemají nic lepšího na práci než vysedávat po kavárnách. Tato asociace je stejně nerozlučná jako Los Angeles a dopravní zácpy. Vysvětlení je ale možná někde jinde. Seattle totiž patří mezi „nejvzdělanější“ americká města. Vysokoškolský titul tu má více než polovina obyvatel. Ti všichni pracují v místních softwarových a inženýrských firmách, případně si dělají doktorát na univerzitě. A co kromě počítače patří na stůl každé kancelářské krysy? Samozřejmě, pořádný hrnek kafe.
autorka je dopisovatelkou E15 ze Seattlu
