Náš člověk v USA: Příroda opět vítězí

Čekání na záchranu.

Čekání na záchranu. Zdroj: Flickr

Alexandre Jorge a jeho záchrana čtyřletého Ethana Colmana.
Beaumont Place, Texas
Šťastné shledání.
4
Fotogalerie

Na 130 tisíc zaplavených domů, téměř 50 obětí. Hurikán Harvey opět ukázal, že ač američtí armádní inženýři plánují, jak chtějí, matku přírodu neobelstí. Jih Spojených států je ohrožen rok co rok. Hurikánová sezona, která trvá od června do listopadu, je obdobím doufání, modlení, a v horším případě pak evakuace a strachu. 

New Orleans, kde osobně trávím hurikánovou sezonu už osmým rokem, má s katastrofami nemalou zkušenost. Všichni mají v paměti Katrinu, nenáviděné to ženské jméno. A tak s každou letní předpovědí počasí, ve které se objeví slovo tropická bouře/hurikán, nastává panika, strach, vynořují se vzpomínky. Letos bouře Harvey navíc New Orleansem přecházela právě na dvanáctileté výročí Katriny.

Ačkoli se o hurikánech mluví jako o přírodních pohromách, tady v New Orleansu je na to jiný názor. Je to spíš katastrofa lidská. V případě Katriny bylo největším neštěstím protržení hrází a pomalá reakce státu čili lidské selhání. V případě Houstonu se sice jeví na první pohled, že úřady zareagovaly s mnohem větší rychlostí a silou, stále ale visí ve vzduchu otázka, proč se zastavují oblasti v blízkosti řek a jezer, kde je jen otázkou času, kdy záplavy přijdou.

Stejně jako se v New Orleansu ukázaly jako největší problém nedostatečně pevné hráze, teď v Houstonu jsou to nádrže, postavené ve čtyřicátých letech 20. století. Obrovské zastaralé vodní rezervoáry, které v obdobích sucha slouží jako parky a golfová hřiště, teď pouštěly takové množství vody, že některá místa v Houstonu byla více než deset metrů pod vodou.

A teď si představte tu situaci, jste v evakuačním středisku se stovkami stejně postižených sousedů. V hlavě máte pořád obraz zatopeného domu, ulice, města. Zřejmě tušíte, že ve vlastním domě ještě dlouho bydlet nebudete, možná si uvědomíte, že ani nemáte protipovodňové pojištění, proč taky, doposud u vás voda nikdy nebyla. Jediné, co vám zbývá, je věřit v pomoc ostatních. Uvědomit si, že následující rok bude tím nejtěžším v životě.

Přestát v lepším případě několik měsíců v provizorním bydlení a budovat vše od začátku. V horším se přestěhovat za svými rodinami do jiných států a už nikdy se do Texasu nevrátit.

Lidé v Houstonu a okolí teď potřebují hlavně jedno: slyšet od vlády, že dostanou finanční pomoc, zjistit, kdy se otevřou školy a kdy se budou moci vrátit do práce. Zkušenost z katastrofami postižených míst je vždy stejná: je třeba dostat lidi zpátky do jejich běžného života. Jen tak se co nejrychleji vyrovnají se vším, co právě zažili.

Prezident Trump se zatím v Texasu zastavil jen krátce, vzkázal, že věří v to, že se Texas rychle vzpamatuje. Vzkázal také, že sám osobně věnuje milion dolarů. Zbytek je na Kongresu − škody přesáhly 140 miliard dolarů. Snad s jeho další návštěvou přijde i vyjádření soustrasti a útěchy statisícům lidí bez domova. I od toho tady prezident je.

Autorka je spolupracovnicí redakce.