Často se v záplavě všemožné evropské i domácí regulace, která má za cíl upravovat chování firem na internetu, zapomíná, jak internet funguje sám o sobě. Služby, které využíváme nejčastěji, jako jsou vyhledávače, sociální sítě nebo přehrávání videa, mohou existovat a vydělávat obrovské peníze jen díky tomu, že infrastruktura pod nimi je neutrální a k jakýmkoli změnám toho, jak funguje, je potřeba konsenzus velkého množství subjektů. Je to stav, který by bylo dobré bránit a pokud možno zbytečně nenarušovat.
Internet funguje díky tomu, že potřebné protokoly, doménová jména, adresy, standardy a další základní prvky mají na starosti neziskové organizace a vliv států a úřadů na ně je velmi limitovaný. Je to historicky dané tím, že internet vznikal jako americký armádní, respektive vládní projekt s významným vkladem akademické sféry. Americká vláda poté správu důležitých částí – jako jsou například domény nejvyšší úrovně (to je třeba ono „.com“ či „.cz“) – převedla na neziskovky, v případě domén na Internetovou korporaci pro přidělená jména a čísla, známou pod zkratkou ICANN.
ICANN je takovým „nejvyšším správcem internetu“, protože se stará právě o domény a přidělování IP adres (což jsou čísla, pod nimiž se identifikují všechna zařízení připojená k internetu), bez kterých by internet tak, jak jej známe, nefungoval. Neziskovky jako ICANN jsou ještě více neutrální než OSN, protože zajišťují (i když často komplikovaně), že k internetu je možné se připojit z každého místa na světě bez ohledu na to, jak odpudivý diktátor či jinak bizarní vůdce tam zrovna vládne.
Na druhou stranu díky tomu těží z důvěry, kterou v něj vkládají všechny země i teritoria na světě, i když nemusejí být mezinárodně uznávané (jako třeba Severní Kypr nebo Abcházie), jejich status je diplomaticky řečeno komplikovaný (jako v případě Tchaj-wanu) nebo nejsou demokratické jako Čína nebo Rusko. V minulosti ICANN několikrát odolal různým požadavkům, aby domény nejvyšší úrovně některých států zrušil (naposledy minulý rok právě v případě Ruska na žádost Ukrajiny).
Organizace má extrémně složitý systém řízení, kdy mu vládne velmi široká rada, která dělá zásadní rozhodnutí a která je zčásti volená a zčásti jmenovaná velmi pestře – někteří podpůrnými složkami ICANN, někteří regionálními internetovými registry a dalšími neziskovkami. Je to vlastně velmi efektivní ochrana před ovládnutím podobně důležité organizace, protože zástupci států mají v případě ICANN jen druhořadou roli v rámci poradního sboru bez exekutivní pravomoci.
Zároveň je důsledkem tohoto systému (ať už zamýšleným v době, kdy byl ICANN založen koncem devadesátých let, či nikoli) to, že vůdčí roli si udržují demokratické státy. Základem komunity kolem ICANN jsou občanská společnost, neziskové organizace a akademická sféra, které prosperují logicky daleko lépe ve svobodných zemích.
Před radou ICANN teď leží nelehký úkol nalézt nového výkonného ředitele. Proces začal loni těsně před Vánoci rezignací Švéda Görana Marbyho na tento post, což bylo dost nečekané a o důvodech dosud mlčí on i organizace. Marby je bezpochyby vynikající odborník, ale některé kroky ICANN pod jeho vedením vyvolávaly kontroverze, například výrazné zdražení ceny domén s koncovkou .com, které umožnil začátkem roku 2020.
Každopádně výběr je stejně komplikovaný jako organizace sama – rada ICANN pověřila osmičlenný výbor pro hledání nového CEO vytvořením profilu vhodného kandidáta, k čemuž onen výbor uspořádal tříměsíční „naslouchací tour“ po partnerských a podpůrných organizacích včetně široké veřejnosti, která bude mít možnost vyjádřit se ve videokonferenci příští týden. Teprve pak začne samotné oslovování a vyzývání vhodných kandidátů.
Bude to zajímavé sledovat, protože nový výkonný ředitel bude muset spravovat organizaci s rozpočtem až 200 milionů dolarů a zhruba 400 zaměstnanci a objíždět doslova celý svět a vysvětlovat pozici organizace, která spravuje doménová jména a IP adresy.
Zároveň bude muset mít dostatečnou autoritu a být schopen vyjednávat i se státy, které do celého systému zasahují – například nedávno přijatá evropská směrnice NIS 2 vysloveně přikazuje registrům domén zpracovávat konkrétní informace o majitelích domén a podobné požadavky má i čínská vláda. Je namístě obava, že dále poroste chuť států či nadstátních útvarů, jako je EU, šťourat regulacemi i do těch částí internetu, které fungovaly v zásadě v rámci samoregulace a extrémního důrazu na konsenzus všech zúčastněných stran.
Pro budoucí fungování internetu tak bude osoba nového CEO a jeho autorita mezi komunitou uvnitř i schopnost bránit fungování organizace navenek dost zásadní.
