Německá bitva o vesnici Lützerath je symbolem schizofrenické politiky Zelených

Robert Habeck ministr hospodářství a ochrany klimatu, pronesl prohlášení na zasedání výkonné rady parlamentní skupiny Zelených.

Robert Habeck ministr hospodářství a ochrany klimatu, pronesl prohlášení na zasedání výkonné rady parlamentní skupiny Zelených. Zdroj: ČTK / DPA / Fabian Sommer

uhelný důl u vesnice Luetzerath v Německu, vyfoceno 10.01. 2023
2
Fotogalerie

Lützerath, malá vesnice v Severním Porýní-Vestfálsku mezi Cáchami a Düsseldorfem, se stala symbolem boje za udržitelné klima. Symbolem zvláštně dvojitě zlomeným, protože ti, co protestovali, se z velké části bouřili i proti své vládě, proti Zeleným, kteří dnes v německém kabinetu kancléře Olafa Scholze (SPD) řídí ministerstvo hospodářství a boj proti změně klimatu, a s jejichž vědomím a svolením bourání domů v Lützerathu probíhá.

Symbolický vzdor

Je to dlouhá historie utlumování těžby uhlí v Německu. Lützerath byl sporným místem dlouhá desetiletí, obrovské ložisko hnědého uhlí, které nabízí okolí elektrárny Garzweiler II, bylo pro firmu RWE strategickým zdrojem. Protesty ekologů a místních obyvatel, kteří museli obětovat těžbě 900 domů včetně místního kostela, byly marné. Ústavní soud nakonec rozhodl ve prospěch RWE a rozhodnutí vlády, kterou tehdy vedla Angela Merkelová. Zelení aktivisté napjali všechny síly, aby těžbě v Lützerathu zabránili, vrcholem byly protesty v posledním týdnu, které skončily policejním vyklizením prostoru.

Bitvu o Lützerath osobně podpořila i Greta Thunbergová, i kvůli tomu zasahující policejní jednotky na místě neunikly pozornosti domácích ani světových médií. Ikonickými se bleskově stala videa, na nichž v bahnitém terénu policisté vytahují své kolegyně, které zapadly do bláta. Aktivisté věděli moc dobře, že bourání nakonec nezabrání, protože rozhodnutí ústavního soudu bylo poslední právní možností, sázeli však na protest jako probuzení vědomí lidí, kteří na jedné straně chtějí zachraňovat klima, na druhé souhlasí s dalším spalováním fosilních paliv.

Tato ekologická schizofrenie je vlastní celé německé společnosti. Průzkumy jasně říkají, že 80 procent lidí v Německu považuje boj za záchranu klimatu za klíčový, dvě třetiny Němců ale dnes souhlasí s tím, aby se vzhledem k aktuální energetické krizi ještě na nějaký čas protáhla těžba uhlí a práce uhelných elektráren, o prodloužení činnosti jaderných elektráren ani nemluvě. Tváří tohoto rozpolcení se stal zelený ministr hospodářství a ochrany klimatu, vicekancléř Robert Habeck. Ač s minulostí zeleného aktivisty, dnes ostře nesouhlasí s těmi, které policie odtahovala z polí kolem Lützerathu. Habeck, který kvůli svému postoji ztrácí důvěru části vlastní strany, také vysvětluje proč.

Tlustá čára za minulostí

„Lützerath je posledním místem, kde se kvůli těžbě hnědého uhlí v porýnském revíru musí ustoupit. Lützerath tedy není symbolem toho, že takto se bude pokračovat dál, nýbrž naopak, je to poslední tah staré strategie. Čára za ní. Prodloužili jsme odstoupení od uhlí v Porýní na rok 2030, je to dáno zákonem, a to byl také cíl klimatického hnutí,“ vysvětlil ministr Habeck, který se brání nařčení, že za vlády Zelených je to horší, než když vládly konzervativní strany. „Zachránili jsme čtyři vesnice a několik statků, dohromady se 430 obyvateli, po dohodě s těžaři jsme zajistili, že těžba bude poloviční, než se plánovalo,“ vysvětluje Habeck v novém vydání zpravodajského týdeníku Der Spiegel.

Německo se momentálně baví tím, jak snadno a rychle mění Zelení své dříve mnohem radikálnější ekologické postoje. Habeck jel nejprve do Kataru prosit o plyn, přestože tamní vládu Zelení vždy kritizovali jako režim porušující lidská práva. Habeck ustupuje LNG a frakování, uhelným elektrárnám, nakonec souhlasil i s prodloužením provozu jaderných elektráren, zlému symbolu zeleného boje od počátku 80. let.

Zelený pragmatismus je něčím jako praktickým politickým prozřením. Zeleným to přináší popularitu mezi lidmi, kteří je nechtěli volit kvůli radikálním postojům, naopak to odrazuje mladé, radikálnější členy strany, kteří Habeckovo vyvažování ideového přesvědčení a praktického provozu politiky považují za zradu ideálů. Tento „ideový politický skandál“ Zelených se pak nejčastěji přirovnává k reformě sociálního systému Hartz IV, kterou prosadila levicová a sociálně citlivá sociální demokracie Gerharda Schrödera, přestože reforma postihla tvrdě ty nejchudší a nejvyloučenější lidi.

Kompromis, který se nelíbí nikomu

Bitva o Lützerath probíhala v době, kdy je německá společnost rozčarovaná z protestů jiných aktivistů z hnutí Poslední generace, kteří se v boji proti pálení fosilních paliv přilepují k silnicím a letištním ranvejím. Němci takové protesty ve většině odmítají, ve vánočním projevu se k nim připojil i prezident Frank-Walter Steinmeier, který vyzval všechny k tomu, aby svými legitimními protesty neomezovali a neohrožovali životy druhých lidí.

Boj za udržení krajiny a vlastního bydlení jako v Lützerathu je něco jiného, tady je podpora německé veřejnosti mnohem větší. Lützerath si jednou budeme pamatovat jako německé Libkovice, kde se před třiceti lety také protestovalo proti rozšíření těžby uhlí. Také marně. Jde o kompromis, který se nakonec nelíbí nikomu, ale jede se podle něj dál. Demokratická moderace, vlastně nic moc, ale lepší než trvalá občanská válka v polích…