České ekonomice se poslední zhruba rok opravdu nedaří. V loňském druhém pololetí si prošla mírnou recesí, při které přišla v souhrnu o 0,6 procenta svého výkonu. Po celou první polovinu letošního roku hospodářství v podstatě stagnovalo. Ve třetím čtvrtletí pak podle předběžného odhadu statistického úřadu došlo opět k poklesu HDP, a to mezičtvrtletně o 0,3 procenta. Pesimismus toho všeho umocňuje fakt, že tuzemská ekonomika zaostává i oproti svým konkurentům – jako jediná z EU nedosáhla své předpandemické úrovně.
Za to, že ekonomika v rámci EU zaostává, může hlavně slabá spotřeba domácností. Podle posledních dostupných dat za druhé čtvrtletí byla její úroveň oproti předpandemickému období v Česku nižší o výrazných devět procent. Lze vymýšlet různé teorie o náhlé změně spotřebitelského chování či strmě se zvyšujícím podílu šedé ekonomiky. Vlivem překotného ekonomického a celospolečenského vývoje na tom část pravdy být může, otázkou ale je, zda tyto fenomény dokážou plně vysvětlit v evropském kontextu anomálně strmý propad spotřebitelských výdajů.
Je tady totiž ještě jedno, to nejjednodušší možné vysvětlení. Růst mezd v posledních dvou letech významně zaostával za inflací. Za celý loňský rok se kupní síla průměrné mzdy smrskla o 8,4 procenta a letos to podle naší prognózy bude o dalších 2,5 procenta. Podnikatelům se dlouho dařilo zvyšovat ceny prodávaného zboží a služeb a spotřebitelé je do určitého momentu ochotně platili. Umožnil jim to i pokles daňové zátěže a s tím související nárůst čistých příjmů o zhruba sedm až osm procent daný zrušením konceptu superhrubé mzdy od začátku roku 2021. Jeho pozitivní vliv na příjmy domácností ale inflace, kterou pomohl rozdmýchat, již plně pohltila.
Ve vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v důsledku nedávného vývoje vznikla významná nerovnováha. Zatímco podíl zisků na přidané hodnotě vytvořené v ekonomice rychle rostl, podíl vyplacených mezd zrcadlově k tomu strmě klesal a patří k nejnižším v Evropě. To vše se paradoxně odehrává na kolbišti trhu práce, který vykazuje nejnižší míru nezaměstnanosti z EU. Tím se nejspíš dostáváme k dalšímu důvodu nízké spotřeby, což je prostá neochota domácností utrácet, zesílená v médiích často diskutovanými vyššími cenami tuzemského zboží oproti zahraničí.
Poslední data o vývoji spotřebitelské poptávky stále povzbudivá nejsou. Maloobchodní tržby bez prodejů aut v reálném vyjádření opět klesají. V září se meziměsíčně snížily o 0,4 procenta po srpnovém poklesu o 0,8 procenta. Zářijové tržby za prodej služeb sice přinesly meziměsíční nárůst o 0,4 procenta, avšak poté co během července a srpna došlo k poklesu v souhrnu o 1,5 procenta.
O dalším vývoji spotřeby domácností a ekonomiky jako celku tak do značné míry rozhodnou mzdová vyjednávání pro příští rok. Vyšší obavy než inflace by teď měl vyvolávat stav ekonomiky.
Autor je ekonom Komerční banky.
