Od ledna 2024 začne platit globální minimální daň, takzvaný Pilíř 2. Cílem je, aby efektivní sazba daně velkých nadnárodních skupin byla v každé zemi alespoň 15 procent. Připravovaný český zákon zavádějící tuto změnu zasáhne zřejmě až 3500 společností – všechny členy skupin s celosvětovým obratem přes 750 milionů eur. Přesné parametry souvisejícího vykazování ještě neznáme, ale očekává se velká míra detailu. Skupiny, kterým efektivní sazba daně vyjde pod 15 procent, zaplatí dorovnávací daň.
Zdá se, že Pilíř 2 může u části firem omezit uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj či čerpání slevy na dani z příjmů právnických osob v rámci investičních pobídek. Nechme stranou, že v posledních letech jich vláda přiklepla minimum. Chystaná novela zákona o investičních pobídkách to snad změní.
Pilíř 2 odpočty i pobídky zkomplikuje, ale nemusí nutně přinést jejich konec. Dorovnávací daň se bude platit jen z „nadměrného“ zisku. Tedy ze zisku skupiny v Česku po odečtení pěti procent mzdových nákladů a pěti procent účetní hodnoty hmotných aktiv. Zprvu budou tyto odečty dokonce vyšší (10, respektive osm procent) a během 10 let budou klesat na pět procent. Jelikož tvorba nových pracovních míst a investice do hmotných aktiv jsou základní předpoklady pro udělení pobídek, lze očekávat, že část podpory může být zachráněna možností uplatnění dodatečných odečtů.
Také pro odpočet na výzkum lze nalézt řešení. Stačilo by změnit jeho parametry, aby byl takzvaně kvalifikovaným daňovým zvýhodněním. Pak by jej zavedení dorovnávací daně neohrozilo. Taková změna by však již vyžadovala novelu zákona o daních z příjmů.
Aby tedy pobídkám a odpočtům neodzvonilo, potřebujeme iniciativu zákonodárců. Měli by více podpořit nové investice a aktivity výzkumu a vývoje, protože jsou klíčové pro další rozvoj ekonomiky a její zaměření na vyšší přidanou hodnotu. I zde platí Werichovo moudro: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“
Autor je šéf daňového a právního oddělení KPMG
