Nová sněmovna je dobrou zprávou pro naše peněženky, horší ale pro peněženky našich dětí
Volby skončily, hlasy jsou sečteny, ministry zatím neznáme, ale několik věcí začíná být zřejmých. Jednou z nich je vztah nové sněmovny – nebo alespoň její většiny – ke státnímu rozpočtu. A existuje hned několik indicií, kam se rozpočtová politika může ubírat.
Tou první, a možná nejdůležitější, jsou slova předsedy vítězného hnutí ANO Andreje Babiše. „Motoristé mluví o vyrovnaném rozpočtu do čtyř let, což je samozřejmě nesmysl,“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz a dodal, že je třeba investovat, například do Dukovan či dopravní infrastruktury. Žádné zázraky se tak konat nebudou – výměna dluhu za investice je na stole, černé na bílém.
Další indicii nabízejí programy jednotlivých stran. Jak ANO, tak SPD slibují výrazné zvyšování výdajů, zatímco příjmovou stránku řeší jen velmi vágně. ANO spoléhá na „lepší výběr daní“, což je možné, ale jen těžko v rozsahu, který by pokryl jejich výdajové plány. SPD chce omezit pomoc Ukrajině – otázkou ovšem je, zda nám tyto výdaje ve výsledku nepřinášejí víc, než kolik nás stojí. A i kdyby se je podařilo seškrtat, rozpočet by to nespasilo, stejně jako boj proti neziskovkám.
Až si SPD projde seznam neziskových organizací a vyškrtnou z něj sport, charity nebo horskou službu, bude zajímavé sledovat, jak to obhájí před voliči. V každém případě čísla nesedí s naslibovanými výdaji. Program Motoristů sice působí realističtěji – jasně říká, kde chce šetřit –, ale v praxi narazí na omezení. Mnohé položky nelze krátit tak snadno nebo v takové výši, jak to jejich program naznačuje. A navíc Motoristé budou v novém kabinetu až třetí housle.
Babišova budoucí vláda nynější růst určitě nenastartovala
Ani jedny z těchto houslí ale nechtějí zvyšovat daně. To je dobrá zpráva pro naše dnešní peněženky. Pro peněženky našich dětí už ale nikoli – tam mnoho prostoru ke snižování dluhu nevidíme. Pomoci by mohl hospodářský růst, ten však nezačal díky nové vládě, pokud pro něj samozřejmě rychle něco neudělá.
Je další indicií odchod ministra financí Zbyňka Stanjury? Byl zcela cíleně „zlým mužem“ končící koalice. Jeho vykroužkování lze číst jako jasný vzkaz voličů SPOLU – nesouhlas s jeho politikou. Vykládat si to ale můžeme oběma způsoby. Buď ho trestali za přílišné škrty, nebo naopak za to, že šetřil málo. Podle charakteru voličů SPOLU o spíš vypadá na druhou možnost – nedostatečnou rozpočtovou odpovědnost. Výjimkou může být odpor k windfall tax, která sice dluh částečně snížila, ale způsobem, který mnohým pravicovým voličům přišel v rozporu s pravicově-liberálními hodnotami.
Spořit se moc nebude
A možná je to částečně i komunikací, která se jen obtížně dokázala bránit nicneříkajícím provoláním o tom, že vláda zadlužila zemi o více než bilion korun. Každý ekonom přitom dobře věděl, že důležitý byl poměr dluhu k HDP, který se vládě dařilo snižovat. Ne dokonale, ale přece. A nebylo to jen kosmetické – ke konsolidaci skutečně došlo. Jenže „bilion“ a „miliardy“ zněly v politickém marketingu lépe než vysvětlování „strukturálního schodku k HDP“.
A to je vlastně i poslední indicie, že se příliš spořit nebude. Minulá vláda totiž odsunula náraz na dluhovou brzdu z roku 2028 zhruba o deset let. A rok 2038 je tak daleko, že pokud se ještě víc zadlužíme a posuneme to na rok 2034, bude Andreji Babišovi osmdesát. Tolik dnes nebylo ani Donaldu Trumpovi, kterému ještě nedávno fandil, ani Joeovi Bidenovi při zvolení prezidentem. Jinými slovy – je to daleko, v době, kdy už politici obvykle do politiky nechodí. Karlu Schwarzenbergovi bylo v době zvolení v roce 2017 sedmdesát devět. Je to zkrátka dost daleko, za politickým horizontem Andreje Babiše. A o politické horizonty jde v politice především.
