V únoru jsme si připomněli smutné první výročí války na Ukrajině, další výročí není tak jasně uchopitelné, ale přibližně nyní lze říct, že jsou to dva roky od zahájení války energetické. Přežily ji velké energetické firmy, spotové trhy s fyzickou elektřinou i spotřebitelé.
Růst cen klíčových komodit vyvolaný růstem ceny zemního plynu jakožto mocenské zbraně Ruska začal přibližně přede dvěma lety – v dubnu roku 2021. Tradeři si pamatují, že v té době všechny energetické komodity začaly růst: povolenky, uhlí, elektřina, roztočila se spirála, kterou táhla cena plynu. Energetická válka začala dříve než válka zbraní, může tedy pokračovat i po skončení barbarského konfliktu a je třeba ji vnímat samostatně.
Evropa situaci ustála a uznání za to patří právem i českému předsednictví. Efektivní společné nákupy plynu nebo oddělení plynu od trhu s elektřinou se sice zavést nepodařilo nebo ne včas, ale v zásadě to Evropané, zvládli – fyzicky je plynu a energií v Evropě dostatek, zatím nedošlo k výraznějšímu „ex offo omezení“ spotřeby, a to ani v průmyslu. Zdroje plynu se podařilo diverzifikovat, a přitom nedošlo k nevratné destrukci energetických trhů. A to je cenné, protože návrhy na různé formy ukončení kapitalismu v evropské energetice se to jen hemžilo.
Přežily velké energetické firmy a je dobře, že státy pomohly těm firmám, které poctivě zajišťovaly své obchodní pozice, prodávaly produkci na energetické burze v Lipsku a trpěly jen nešťastně a neintuitivně nastaveným systémem, kde musely svoji konzervativní obchodní pozici na rostoucím trhu každý den vyrovnávat obrovskými „maržovými vklady“.
Nemám jasný názor na to, zda okolo ceny tisíc eur za megawatthodinu na futures produktu s elektřinou na příští rok burza měla či neměla být na pár dnů vypnuta, ale je dobře, že burza jako taková přežila a vydržela. Ale nastavení obchodů by bylo dobré změnit teď, když se pohybujeme v relativně klidnějších vodách. Výrobci elektřiny by neměli být trestáni za tvorbu likvidity na burze a obchodníci s energiemi by měli být stimulováni k tomu, aby své obchodní pozice zajišťovali za přijatelných podmínek a nespekulovali.
Přežily i spotové trhy s fyzickou elektřinou – skutečný základ současných evropských energetických trhů, který často bývá mylně či účelově zaměňován s dlouhodobými kontrakty v Lipsku. Spotové trhy se „připomněly“ nedávno, kdy jsme okolo Velikonoc zažili „tisícovku“ v opačném gardu – jako zápornou cenu na vnitrodenním trhu s elektřinou, kde se nízká spotřeba elektřiny potkala s nečekaně vysokou výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. Pokud u futures byl prostor pro polemiku, zda extrémní situace potvrzuje fungování trhu, tady jej nevidím, nepochybně šlo o potvrzení fungování tržních principů – i když princip marginální ceny si diskuzi zaslouží.
Potřebujeme více tržních mechanismů nejen na trhu s elektřinou, ale i v navazujících službách pro provozovatele přenosové soustavy a distribučních soustav, větší znalost fungování obnovitelných zdrojů a mimo jiné větší technické kapacity pro přepravu a akumulaci elektřiny. Pak se takové extrémní cenové jevy nebudou vyskytovat, přestože k podobným situacím bude s růstem penetrace obnovitelných zdrojů docházet stále častěji.
Přežili i spotřebitelé a jejich základní možnost volby dodavatele a odběratele energií. Avšak během energetické krize téměř všichni zákazníci dobrovolně či nuceně skončili u dominantních dodavatelů a nic jiného jim ani nebylo možné doporučit. Z tohoto stavu bude ale těžké odrazit se znovu k větší konkurenci mezi alternativními dodavateli, kteří jsou přirozeným partnerem nejen pro aktivní spotřebitele, ale i pro samovýrobce a menší výrobce elektřiny.
Tyto skupiny spotřebitelů fyzických osob i firem vyhlížejí na obzoru komunální energetiku, reprezentovanou v Česku připravanovaným „Lex OZE II“. Jenže výhody komunální energetiky do velké míry vymaže přetrvávající měření po fázích, které výhody součtů spotřeb či výrob krájí na tři části a staví je proti sobě, za použití mixu technických fundamentů a účelové demagogie.
Tento spor přitom lze řešit elegantně – uchovat technické meření po fázích, ale přinejmenším podporovaným subjektům v nové legislativě umožnit fakturační součtové měření – s využitím stínového operátora trhu – Energetického datového centra, které jinak svůj poctivý raison d'être postrádá. Bez nabídky alternativních dodavatelů, s nereformovanými, a tedy těžko přístupnými velkoobchodními trhy s elektřinou, s měřením po fázích, s tímto mixem bohužel bude komunitní energetika další nevydařený večírek spočívající hlavně v rozdělování dotací jako český solární boom v roce 2010 a opět bude použit k vyztužení pozic tradiční energetiky.
Autor je zakladatel Skupiny Amper
