PPF si bere Markízu zpátky. Českému vlastníkovi nic jiného nezbývá, pokud nechce konfrontaci s Ficem

Sídlo televize Markíza

Sídlo televize Markíza Zdroj: Wikimedia Commons/TV Markíza

Vedení slovenské televize Markíza podle posledních zpráv ukončilo jednání s protestujícími redaktory zpravodajství o jejich požadavcích a je připraveno přijímat jejich výpovědi. Pamětníkům to asi připomene spacákovou stávku v České televizi na konci roku 2000, kdy došlo k výměně ředitele celé televize i šéfa zpravodajství, kterým se tehdy stala Jana Bobošíková navzdory protestům svých kolegů obávajících se o nezávislost. Zaměstnanci ČT si tehdy prosadili svou.

Na Slovensku je nyní ve skutečnosti situace výrazně odlišná. Především Markíza je privátní televize patřící do skupiny CME vlastněné českou PPF a konflikt má tak poněkud jiný charakter. Autor tohoto textu pracoval řadu let v týdeníku Euro v době, kdy ho vlastnila PPF, a zažil nejednoduché potýkání redakce s finančníky z největší tuzemské firmy, která ostře píšícímu byznysovému a politickému médiu moc nerozuměla a neuměla řešit situace, kdy se její obchodní zájmy dostávaly do křížku s novinářskou nezávislostí. Kompromisy byly někdy krvavé. Skončilo to tím, že PPF Euro prodala, protože s ním bylo příliš starostí na tak malou investici. 

Když pak PPF znovu ovládla skupinu CME s televizí Nova, její sestrou Markízou na Slovensku a dalšími stanicemi v okolních zemích, přistupovala ke zpravodajství velmi opatrně a v zásadě nebylo prioritou. Už to nebyla malá investice, ale pořádně velká a měla především vydělávat peníze, přestože při samotném nákupu se na trhu hodně spekulovalo o tom, jak chce Petr Kellner zasáhnout do tuzemské politiky. Nechtěl.

Zpravodajství Novy nikdy nebylo tím, na čem stál její byznys. Šlo o řemeslně dobře podané nekonfrontační politické zpravodajství a publicistiku a z významné části pak zpravodajství společenské a zábavné. Asi nejvýstižnější je označení „černá kronika a koťátka“. Podobně měly být zřejmě nastaveny další stanice CME po Evropě včetně té slovenské. Navíc vybavené po veřejnoprávním vzoru redakčními radami složenými z renomovaných zahraničních novinářů, které měly dohlížet na nezávislost redakce. Držet nekonfrontační pozici se ale nějak moc nepovedlo, což vzhledem k plošné agresi Ficovy vlády vůči nezávislým médiím, která objektivně nemají moc důvodů mu fandit, a navíc většinově straní progresivní opozici, ani moc nepřekvapí.

Vlajkovou lodí politické novinařiny na Markíze byl roky diskusní pořad Na tělo, v němž se střetávali vždy dva politici. Jeho moderátor Michal Kovačič s ním byl mimořádně úspěšný a stal se mediální hvězdou. Zlom přišel, když loni po volbách v jednom díle nazval Fica lhářem, protože ten se pokoušel hloupě a prokazatelně nepravdivě tvrdit, že nikdy nenazval prezidentku Zuzanu Čaputovou americkou agentkou. A premiér následně zařadil Markízu na dlouhý seznam nepřátelských médií, s nimiž vláda nebude komunikovat. A tak se i stalo a následovaly střety ministrů také s dalšími redaktory. A ve slovenském emotivním prostředí odpovídajícím způsobem vypjaté.

Pražské vedení CME to pochopitelně nenechalo úplně klidné, protože jejich televize se ocitla v ostře konfrontační pozici, v níž žádnou svou stanici mít nikdy nechtělo, protože to prostě nesvědčí byznysu. A pochopitelně to dopadá i na zájmy mateřské PPF, které jsou rozprostřeny široko po okolních zemích. A tak vyslala na Slovensko osvědčeného šéfa zpravodajství z Novy Michala Kratochvíla zjevně s cílem deeskalovat situaci, což se však úplně nepovedlo, přestože se žádné revoluce nekonaly a Kratochvílovo vedení podpořilo i praxi, kdy v diskusních pořadech zůstávala křesla pro vládní politiky demonstrativně prázdná.

Situace dál eskalovala a napětí v redakci s odlišným přístupem nového šéfa rostlo. Vše vyvrcholilo pár dní po atentátu na Fica, kdy Kovačič zřejmě přecenil svou mediální váhu a v přímém vysílání velmi ostře obvinil vedení televize z orbánizace a omezování svobody médií na Slovensku v souvislosti se změnami, které činili na Markíze zástupci CME. Vedení televize potom těžko mohlo dělat něco jiného než jeho pořad zastavit a stáhnout moderátora z obrazovky. A po vyjednávání s jeho kolegy, kteří se dožadovali kromě jiného jeho návratu, nakonec přistoupit k aktuálnímu řešení silou. To neznamená, že teď si nejsledovanější slovenská televize s Ficem padnou kolem krku. CME se jen alespoň trochu posune tam, kde ji chce její vlastník odjakživa mít.

Markíza je prostě soukromé médium, jehož vlastník má právo vrátit ji na předurčenou „nováckou“ nekonfrontační cestu, ať se to někomu líbí, nebo ne. Stejně jako má právo kterýkoli soukromý vlastník postavit své médium na vyhraněně liberálně-progresivní pozice či jakékoli jiné. Což se také běžně děje na Slovensku i u nás. A vítat ostrou nekompromisní žurnalistiku, i postavit na tom své obchodní záměry. Nebo to samé ve zcela levičáckém či konzervativnějším provedení. Nebo se investor bude chtít rozkročit více do široka. 

Nepůjde přitom o žádný zásah do svobody redaktorů, kteří vědí, do čeho jdou. Jednoduše obdivovatel anarchokapitalistického prezidenta Argentiny Javiera Mileie v takovém A2larm jako autor asi také moc neuspěje. Běžně hledání správné pozice na trhu probíhá v klidu a v rámci diskuse vlastníka s redakcí. Jako třeba aktuální debata Seznamu o tom, zda se redakčně příliš neposunuli k woke názorům, což čtenářům úplně nevyhovuje a zřejmě to vyžaduje určité změny.

Na Slovensku ve vyhrocené politické atmosféře a s premiérem s rozstříleným břichem se klid samozřejmě hledá těžko. Jestli tam ale hrozí nějaká orbánizace médií, tak jsou to Ficovou vládou chystané změny ve veřejnoprávní rozhlasové a televizní RTVS. Ve veřejnoprávních médiích není vlastník a zájem veřejnosti na vyváženém a objektivním zpravodajství leží na mediálních radách a do značné míry i na silné autonomii redakcí. Tam bychom mohli hledat souvislost s českou televizní krizí na počátku století a na očekávatelný konflikt se dívat odlišně než na to, co se děje na Markíze.