Proč S&P 500 padá? I kvůli tomu, že investoři přicházejí o důležitého spojence – americký Fed
Americká vláda už nemá ambici zabránit recesi za každou cenu, což vyděsilo investory, kteří se zbavovali akcií. Hlavní index S&P 500 tak od půlky února klesá. Existuje ještě jeden klíčový důvod, který brání tamním burzám posílit: Fed. Centrální bance se stále nedaří eliminovat inflaci. Kvůli tomu již nemůže správcům aktiv přispěchat na pomoc, což dlouhou dobu považovali za samozřejmost.
V předchozí dekádě tvořil nedílnou součást tržní reality takzvaný „Fed put“. Jde o přístup, kdy centrální banka v případě tržních otřesů zaplaví trh likviditou, sníží sazby nebo alespoň naladí holubičí rétoriku. Mezi roky 2010 až 2020 si centrální bankéři mohli tyto takřka charitativní metody dovolit. Západní ekonomiky trápila spíše deflace než rychlý růst cen. Investoři si na tuto kontinuální podporu brzy zvykli a dodnes zůstává pevně zakořeněna v jejich přemýšlení. Přitom se dnes nacházíme ve zcela odlišném makroprostředí.
Střízlivět začínají portfolio manažeři až nyní. Zhruba před půl rokem totiž věřili, že inflace v dohledné době odezní a vrátíme se do režimu levnějších peněz. Nicméně od prosince nastává obrat – šéf Fedu Jerome Powell zdůraznil, že cenová dynamika nezpomaluje tak rychle, jak si centrální banka představovala. Některé inflační reporty tyto obavy ještě umocnily. Aktuálně se zdá, že se během letoška vydají bankéři s úroky dolů nanejvýš dvakrát, a proto i na konci roku zůstanou sazby poblíž čtyř procent.
Vypadá to, že správci peněz přišli o dvě zásadní pojistky, které ještě nedávno držely americké akcie na našponovaných cenovkách. Tou první byla víra v protržní přístup Donalda Trumpa. Investoři propadli falešnému pocitu jistoty, když očekávali, že poryvy na trhu donutí prezidenta změnit kurz. Nyní již pochopili, že pro „Trumpa 2.0.“ není dobrá výkonnost burz klíčová. Šéf Bílého domu usiluje o rozsáhlou přestavbu americké ekonomiky a krátkodobý pokles akcií prozatím vnímá jako zanedbatelný náklad.
Cla budou tlačit ceny vzhůru
Stejně tak začíná být jasné, že Fed vypadl ze své tradiční role všespásného zastánce trhů. Respektive si ji stále nemůže dovolit. Jádrová inflace je trvale usazena nad tříprocentní hranicí. Od loňského června prakticky přešlapuje na místě a centrální banka ji nedokáže stlačit ke dvouprocentnímu cíli. Navíc se americká ekonomika bude muset vypořádat s dopady cel a tarifů. Ty budou cenovou dynamiku tlačit vzhůru.
Alespoň mírný záblesk naděje vyvolalo poslední zasedání Fedu. Bankéři sice zvedli odhad inflace na rok 2025, zároveň však stále věří, že během letoška nastane dvojnásobné snížení sazeb. Jinými slovy vnímají efekt cel jako jednorázový – neměl by tak přispět k odkotvení inflačních očekávání. V tomto duchu Powell bagatelizoval vysoká inflační očekávání domácností, která ve svém posledním reportu zveřejnila univerzita v Michiganu. Podle šéfa centrální banky by se vypovídací hodnota této statistiky neměla přeceňovat. Více relevantní jsou tržní měřítka inflačních očekávání (např. breakeveny) a ty jsou aktuálně stabilní.
Fed navíc poslal investorům alespoň malý dárek. Svou bilanci začne již od dubna zmenšovat pomalejším tempem. Doposud byly z portfolia každý měsíc vyřazovány vládní dluhopisy v objemu 25 mld. dolarů. Za pár týdnů se tato částka sníží na 5 mld. dolarů. Původně se očekávalo, že k tomuto kroku dojde nejdříve v květnu. Fakt, že tak Fed činí v předstihu vysílá signál, že kondice trhu vládních dluhopisů není centrální bance zcela lhostejná. Zároveň nelze toto opatření ani vzdáleně považovat za návrat k předcovidovému normálu ve formě „Fed put“.
Stejně tak existuje šance, že by příliš dramatické otřesy na amerických burzách přiměly Donalda Trumpa změkčit obchodní politiku. S&P 500 se nyní obchoduje zhruba 8 % pod historickým maximem. Pokud se propad prohloubí na, řekněme, 20 % od maxima, administrativa zřejmě zareaguje. Roste důležitost drobných investorů. Pokles indexu může vyvolat negativní efekt bohatství – kdy domácnosti pod vlivem, byť papírových, ztrát na burzách omezí spotřebu. To republikánská administrativa nechce riskovat.
Současné dění slouží jako připomínka, že investování do akcií není jednosměrnou růstovou sázkou. V momentech, kdy Fed při sebemenší korekci poskytl trhu likviditu, se vyplácela strategie „buy the dip“, tedy nákupy po propadech. Ta ovšem do budoucna nemusí fungovat. V komplikovanějším makroprostředí bude opět více odměněna aktivní správa – tj. identifikace podhodnocených, resp. nadhodnocených akcii, nikoliv jen slepé kopírování indexů.
