Několik set milionů Číňanů se v posledních letech přesouvá z venkova do měst, aby tam hledali lepší živobytí. Teď se však ukazuje, že jejich budoucnost nemusí být tak světlá, jak se mohlo zdát.
Dvě Indie
Ještě za globální finanční a hospodářské krize, která vypukla v roce 2008, čínské komunistické vedení dělalo vše, aby rychlý růst své ekonomiky udrželo na „standardním“ tempu kolem deseti procent. Možná právě jistota nabytá dlouhodobým růstem zbrzdila nutné reformy a vedla k plýtvání a neproduktivnímu vynakládání prostředků. To se dnes může Číně vymstít.
Stačí jeden údaj, který vyráží dech. Čínské banky na popud vlády mezi lety 2009 a 2010 zvýšily objem poskytnutých úvěrů o hodnotu odpovídající dvěma bankovním systémům celé Indie, uvedla letošní ročenka The Economist. Velká část peněz směřovala přes místní správy do stavebnictví a rozvoje infrastruktury; tento umělý boom však přirozeně musí někdy skončit. Zdá se, že nyní.
Hlavní čínské exportní trhy, tedy vyspělé země Evropy a Ameriky, mají často dlouhodobě výrazně pasivní obchodní bilance a k tomu je mnohdy tíží zadlužení státních rozpočtů. Dá se proto očekávat, že pokud na export orientovaný růst čínské ekonomiky nezmění své priority, objeví se ve světě izolacionistické tendence. Z ekonomických kruhů lze zaslechnout, že USA, nejsilnější ekonomika světa, už stojí na pokraji éry protekcionismu.
Obama, Romney, Sarkozy
V tomto duchu orientovaná politika prezidenta Baracka Obamy už zaznamenává první výsledky – růst počtu pracovních míst ve výrobním sektoru, k němuž nedocházelo celá desetiletí. Kriticky se k hospodářským praktikám Číny vyjadřuje i nejnadějnější prezidentský kandidát republikánů Mitt Romney, jak ukázal v únorovém článku pro deník Wall Street Journal.
Podobná slova znějí i z Evropy. Kupříkladu francouzský prezident Nicolas Sarkozy v rámci předvolební kampaně vystoupil s požadavkem, aby se v celé EU upřednostňovali při veřejných zakázkách domácí dodavatelé. Připravenost k radikálním opatřením naznačil také jeden z velkých konkurentů Číny v levné výrobě – Indie. Ta počátkem března oznámila na dobu neurčitou zákaz vývozu své bavlny, jež z valné míry zásobuje čínské textilky zaplavující svět levným oblečením. Indie sama přitom zaznamenává zpomalení svého dosud rychlého růstu a širší míru problémů naznačuje i bezprecedentní sjednocení tamních odborů v celonárodní stávce na konci února.
Nejistý bilion
Signálů, že ve světové ekonomice se hledá nová stabilita, je prostě více než dost. Ke stabilitě může přispět velkou měrou i Čína, pokud přistoupí k reformám, jež doporučuje třeba zpráva Světové banky s názvem Čína 2030. Podle šéfa Světové banky Roberta Zoellicka čínská ekonomika dospěla k bodu zvratu, v nadcházejících letech lze čekat snížení růstu HDP téměř o polovinu oproti dosavadnímu tempu.
Z podobných vizí nevládne radost nejen v Pekingu, ale ani mezi evropskými bankéři, kteří do rostoucích asijských ekonomik nainvestovali hodně přes bilion dolarů.
Autor je publicista