Radek Palata: Izrael by si měl vybrat menší zlo

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Vit Stepanek

Přes diplomatický nátlak z mnoha stran Palestina na právě začínajícím Valném shromáždění OSN zřejmě požádá o plné členství. Palestině se dosud v OSN přiznává pouze „nesvéprávný“ status pozorovatelské entity. Plné členství by musela schválit Rada bezpečnosti.

To se nestane ani tentokrát, protože Spojené státy hodlají využít svého práva veta, jímž v OSN tradičně hájí „životní zájmy“ Izraele. OSN se totiž na fóru Valného shromáždění, pokud došlo na blízkovýchodní konflikt, historicky přikláněla spíše k názoru strany arabské.

Z toho i nyní vyplývá naděje na větší důstojnost palestinské státnosti. Když ne plné členství, pak alespoň povýšení statusu na nečlenský stát, k čemuž stačí jen většina hlasů Valného shromáždění. Tím by se již Palestina stala subjektem mezinárodního práva do té míry, že by se jeho dodržování mohla domáhat u tribunálu OSN v Haagu.

Palestinci připisují plnoprávnosti svého postavení v OSN velký význam. Tomu odpovídal i projev palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse k národu, který pronesl minulý pátek v živém vysílání palestinské televize.

„Proč právě my,“ ptal se Abbás na příčiny pokračující izraelské okupace a vypočítával různé důvody, proč mají Palestinci právo na život v plně suverénním státě. Jejich země je přece demokratická, zodpovědná, právní. Pouze „politická neústupnost“ Izraele podle něj brání završení mírového procesu. Formulací o „pokračující roli Organizace pro osvobození Palestiny“ pak Abbás připomněl skrytou hrozbu obnovení hnutí odporu.

Žádost o plnoprávné členství v OSN je jedním z velkých, ale jen symbolických kroků, jimiž chtějí Palestinci Izrael přimět, aby se znovu začala hledat východiska ze společných problémů. Izrael by proto neměl na toto gesto reagovat přehnaně příkře. S existencí Palestiny se již beztak smířil a místo obsahu jde dnes už spíše o formu.

Trochou přívětivosti v mírovém procesu s Palestinci by si Izrael také uvolnil ruce pro řešení palčivějších problémů, které před ním mohou vyvstat po revolucích arabského jara. Odehrávají se zároveň v době, kdy je stále více slyšet tikot další časované bomby v mezinárodních vztazích – té íránské jaderné. Rozbouřené okolí pak činí ještě obtížnějším rozhodnutí, zda na zbrojní jaderný program Íránu reagovat silou.

Arabský svět neděsí perské jaderné ambice o nic méně než Izrael. Palestinská otázka však může Arabům bránit v tom, aby v této věci projevili Izraeli větší sympatie. Jako varování se už dnes jeví příklon Turecka k islámské rétorice a rozvázání jeho úzkých obranných vztahů s Izraelem.
Vedení židovského státu proto musí vážit mezi perspektivou většího a menšího zla.

Autor je publicista

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu v kategorii zpravodajství.