Choulostivá otázka
Za této situace otevřel izraelský prezident Šimon Peres, jehož země se íránským jaderným potenciálem cítí nejvíce ohrožena, opět starou a choulostivou otázku, zda by se Izrael před íránským jaderným nebezpečím neměl chránit preventivním ozbrojeným zásahem. Pro připomenutí, v historii tak učinil už v Iráku a v Sýrii.
V tomto sporu má opticky slabší Izrael větší sympatie mezinárodního společenství než Írán. O Izraeli panuje mínění, že jaderné zbraně již vlastní. Začal na nich s pomocí Francie pracovat někdy v šedesátých letech, ale dosud se světu sám k jadernému arzenálu nepřiznal. Írán tedy může snadno argumentovat tím, že když mohl Izrael, proč by nemohl také on. O probíhající transformaci strategické rovnováhy v regionu svědčí také nedávná slova amerického ministra obrany Leona Panetty.
Podle něj by bombardování jaderné snahy Íránu pouze oddálilo, ale nezastavilo. Jadernými zbraněmi vybavené země bývají obvykle imunní vůči vpádům „nájezdnických hord“. Také v případě Izraele už se napětí v jeho vztazích především se světem islámu vybíjí spíše na poli diplomatickém než válečném, případně v omezených lokálních konvenčních konfliktech. Podobnou zkušenost má také Severní Korea.
Jedna rodina
Na druhé straně příklad iráckého diktátora Saddáma Husajna, svrženého americkou invazí v roce 2003, nebo nynější okolní revoluce arabského jara jen utvrzují Írán v přesvědčení, že jadernou zbraň potřebuje.
Svět by snad dokázal být k úsilí islámské republiky shovívavější, kdyby si však nemusel stále pokládat otázku, proč je režim Mahmúda Ahmadínežáda i po třiceti letech spíše umíněný než umírněný. Nepříznivé trendy potvrzuje i čím dál větší zapojování íránských ozbrojených sil do ekonomiky země. Na toto riziko nedávno upozornila americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová.
Všechno záleží na lidech. Právě lidé tvoří i podstatu vztahů mezi státy. Nemusíme hned propadat snění, že všichni na světě jsme bratry a sestrami. Ale spojuje-li dva lidi nebo dva státy blízkost, ať příbuzenská, nebo jen regionální, je třeba mezi nimi hledat vztahy. Podobně by o sobě měly uvažovat také Írán s Izraelem.
Obchod místo války
Námětů k přemýšlení mají obě země dost. Můžeme například jednoduchým srovnáním dospět k závěru, že studené jaderné konflikty zdaleka nemusejí být až tak horké. Ustálení silových poměrů jaderným právem veta například prospívá ekonomikám zúčastněných zemí.
Čína s Japonskem, které má místo jaderného arzenálu americké bezpečnostní garance, dnes patří k nejbližším obchodním partnerům. Podobně jsou na tom s Čínou Spojené státy. Rusko a Indie tyto vzory pomalu následují. Dokonce i tvrdý a výbojný Pákistán právě nyní přistoupil k navázání hospodářských vztahů s Novým Dillí, které svou ruku nabízelo už dávno.
K navození takové důvěry ale vede pouze trpělivý a kultivovaný dialog. K němu mají Írán a Izrael zatím stále ještě velmi daleko.
Autor je publicista
