To znamená pro Republikánskou stranu, často ztotožňovanou hlavně s velkým byznysem, velkou výzvu. Z republikánských programů ční dvojí taktika: na jedné straně strohý konzervatismus apelující na tradiční hodnoty, na straně druhé libertariánství manévrující ve středním proudu. Konzervativní křídlo předvolební kampaně reprezentuje zkušený a protřelý politik Newt Gingrich a jeho mladší kolega Rick Santorum. Politiku středu pak ovládá podnikatel, úspěšný a zámožný Mitt Romney.
Sázet se, kdo se nakonec Obamovi postaví, je předčasné. Ale vlivné primárky na Floridě, které uzavřou lednovou úvodní sérii, prověří, kdo z uchazečů si favorizované postavení udrží až do stranického sněmu, který v srpnu potvrdí vítěze.
Zkušená politická poradkyně Mary Matalinová si v BBC za republikány položila otázku: „Chceme toho nejčistšího konzervativce, nebo chceme kandidáta, který by s největší pravděpodobností porazil Obamu?“
Pokud jde o náboženské postoje, v očích mnoha republikánských evangelíků nesvědčí Romneymu jeho mormonství. Mnozí jej odmítají vůbec považovat za křesťana. Ekonomice, o niž se povede hlavní střet s Obamou, by podle Gingriche nejvíce prospělo vyrovnání rozpočtu do pěti let za masivních škrtů státních výdajů. Romney zdůrazňuje hlavně svobodu podnikání a snížení podnikových daní.
Jenže ani Obama není proti snižování korporátních daní. Hodlá jím ale podpořit jen ty, kteří usilují o návrat výroby a podnikání na půdu USA, zatímco ty, kteří pošilhávají po zahraničí, chce přimět, aby své zisky danili doma.
Američané obecně zásahům státu do života a ekonomiky nedůvěřují, pro což mají republikáni větší pochopení. Obama naopak působení státu považuje za užitečné, někdy i nezbytné. Jeho stát by měl rozšířit přístup ke vzdělání, podporovat výzkum k posílení energetické nezávislosti USA, omezovat riskantní finanční operace.
Finanční krize roku 2008 a její důsledky dávají Obamovi v mnohém za pravdu. Naopak ideologický a tvrdohlavý republikánský bojkot jeho snah v Kongresu by mohl mnohé voliče od republikánů odehnat. Když jde o krk, ideové spory by měly jít stranou. Konsenzus po sobě zanechává nejméně obětí. Ale to by se zase skoro nemusely dělat volby, tím méně pak volební kampaně.
Autor je publicista
