Trojnásobný expremiér Robert Fico zasadil prozápadním slovenským silám dvojí úder. Proruskou a protiimigrační rétorikou se mu podařilo s náskokem zvítězit ve volbách. Ukázal navíc, že existuje velký rozdíl mezi světem průzkumů, prezentovaných jím nenáviděnými médii, a realitou. Ficovi odpůrci by přesto mohli nakonec vládnout. Žádalo by si to však, aby lídr strany Hlas Peter Pellegrini vystoupil ze stínu Směru-SD, své původní partaje.
Směr-SD obdržel 23 procent hlasů, a nedosáhl tedy natolik výrazného úspěchu jako v roce 2012, kdy se Fico poprvé fenomenálně vrátil k moci s 44 procenty. Když se ale připočte výsledek Hlasu, který se od Směru odštěpil, zisk obou stran se sociální demokracií v názvu se k tomuto číslu blíží. Obě partaje nyní mohou poměrně hladce sestavit koalici společně se Slovenskou národní stranou (SNS), případně s Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH).
V podstatě jediné, co by mohlo Ficův premiérský comeback překazit, by byla Pellegriniho vzpoura. Politik, jenž vládl Slovensku dva roky, zřejmě tuší, že spolčením se Směrem ztratí jeho strana důvod k existenci a silnější partner ji může zase pozřít zpátky. Je ale pravděpodobné, že nebude mít sílu, aby tlaku na spolupráci odolal. Zatím si každopádně velmi užívá toho, že právě na něm závisí, jaká vláda vznikne.
Matovičův polibek smrti
Sobotní volby ukázaly, že slovenské liberální a jasně prozápadní strany definitivně přišly o kapitál, který jim přinesly kauzy jako Gorila a vražda Jána Kuciaka a jeho partnerky. Pokud kdy vůbec nějaký výrazný měly. Silné vítězství Obyčejných lidí a nezávislých osobností (OĽaNO) Igora Matoviče v roce 2020 lze považovat spíše za přechodnou výhru jedné formy populismu nad jinou, tou antikorupční nad Ficovou levicově nacionalisitickou.
Matovič navíc svým sebestředným a chaotickým vládnutím natolik zdiskreditoval své koaliční partnery, že se v letošním klání stalo jedinou nadějí na zastavení Fica Progresivní Slovensko (PS), které minule překvapivě skončilo mimo parlament. I letos to vypadalo papírově mnohem lépe, než jaká je nakonec skutečnost. Poslední předvolební průzkumy naznačovaly, že souboj mezi PS a Směrem bude velmi těsný. Odhady výsledků v sobotu večer pak dokonce hnutí Michala Šimečky předpovídaly vítězství.
Jenže sčítání hlasů vyjevilo, že sociologové zřejmě nedokážou přimět Slováky k tomu, aby jim pravdivě sdělili své volební záměry. A že se voliči za svůj výběr zřejmě stydí, je jen slabou útěchou. Fakt, že množství lidí ovlivněných dezinformacemi, kteří slyší na protiukrajinská hesla a vyvolávání strachu z migrace, je větší, než se zdálo, budiž varováním pro další evropské země.
Slovensko nevycházelo v průzkumech týkajících se názorů na ruskou agresi na Ukrajině už od začátku příliš dobře, s pokračující únavou z konfliktu však mohou podobné nálady nabývat na síle i v jiných zemích. Znepokojující je například rostoucí podpora Alternativy pro Německo.
Zahraniční média už delší dobu varovala, že pokud Fico zvítězí, ještě více to nalomí jednotu v unijní podpoře Kyjeva, kterou dosud narušoval ve větší míře pouze maďarský premiér Viktor Orbán. Někteří analytici ale tyto obavy mírnili, odklon od evropských hodnot podle nich nebude tak dramatický, protože by s sebou mohl nést i odliv kýžených finančních prostředků z EU.
Média, policie i justice v ohrožení
Povolební vyjednávání a čas ukážou, kdo měl pravdu. Fico je každopádně pragmatik a Pellegrini by ho určitě netáhl směrem k většímu extrému. Problémy by teoreticky mohla dělat silně proruská SNS. Se slabým ziskem a bez radikální Republiky v zádech se však možná spokojí s handlováním o vládní posty.
Nemalým rizikem také je, jak by se možný budoucí premiér choval ve vnitřních záležitostech. Jeho chuť mstít se médiím je určitě velká. A poslední roky plné stíhání představitelů Směru a jejich spojenců ho zcela jistě ještě více přesvědčily o tom, jak nesmírně důležité je kontrolovat také policii a justici. Vzorů, jak toho dosáhnout, má Slovensko dost ve svém sousedství.
