Americká výnosová křivka se napřimuje. Fed se chystá na další zvyšování sazeb. Budoucnost je nejistá. Trhy padají. Takový sled událostí a informací se na nás v posledních dnech hrnul z médií a mohl vyvolat dojem, že jsme na pokraji další velké recese. Bohužel nelze snadno tvrdit, že by to byla přehnaná očekávání. Není to apokalypsa, z amerických trhů ale skutečně jde strach.
Z americké ekonomiky přicházejí dobrá data. Laické veřejnosti to přijde paradoxní, ale pro ekonomy to není nic překvapivého: Dobrá data jsou vlastně špatná zpráva. Dobrý stav ekonomiky totiž napomáhá inflaci a na vyšší inflaci musí centrální banka, tedy ve Spojených státech Fed, reagovat vyššími sazbami. Nečekaně dobrá data tak nakonec kvůli očekávání vyšších sazeb shazují ceny aktiv, typicky akcií, ale nejen těch.
Dobře je to vidět na dluhopisovém trhu, kde se tak moc vyprodává, že se napřímila výnosová křivka. Oproti předchozímu očekávání to tedy dnes vypadá, že by úrokové sazby mohly zůstat vyšší po delší dobu. A to pro aktiva není dobrá zpráva. Desetiletý dluhopis se dostal na nejvyšší úroveň od roku 2007, kdy začala celosvětová ekonomická krize. Takže tenhle rok bychom asi sotva chtěli opakovat.
Naštěstí se situace oproti roku 2007 výrazně změnila. V dnešní měnové politice nejde jen o sazby, používají se i jiné nástroje, například kvantitativní uvolňování. Hlubší pohled tak trochu optimismu vrací, nicméně všechen strach to nepřebije. Už jen kvůli těm, kdo po větším propadu volají, případně si ho nepřejí, ale očekávají ho. Na trzích občas stačí jen špatná nálada, i když data tak špatná nejsou.
Vyšší výnosy dlouhých splatností amerických dluhopisů se projevily nejen na akciích, ale mohou ohrozit i další, rizikovější aktiva, a nakonec třeba i českou korunu. Je to signál ke slabší koruně, což může představovat dodatečný proinflační tlak, a tedy i tlak na pomalejší snižování našich domácích sazeb, než se dříve předpokládalo. Na domácí prostředí má ovšem vliv mnohem více faktorů, například konsolidační balíček, nicméně počítat s tímto tlakem musíme. Znamená riziko nejen pro nemovitostní trh, ale třeba i pro zcela alternativní druh investic.
V Česku si to teď ani nedovedeme představit, všichni se už pomalu začínáme připravovat na snižování sazeb, ve Spojených státech se však nyní očekává, že v listopadu sazby vyrostou o 25 bodů a do konce roku by klidně mohly být vyšší až o 50 bodů. Zatímco u nás se na přelomu roku možná čeká snižování sazeb, ve Spojených státech si nejspíš počkají minimálně o půl roku déle.
Při pohledu do budoucnosti ale jasně vidíme, jak málo víme o tom, co by se mohlo stát. Bankéři z Fedu, kteří ve Spojených státech o sazbách rozhodují, vidí sazby v USA v příštím roce někde mezi 4,25 a 6,25 procenta, a v roce 2025 dokonce mezi 2,5 a 5,75 procenta. To je rozptyl, se kterým se trhy umějí jen obtížně poprat jinak než útěkem do bezpečnějších aktiv. A to do nich utíkají mnohem méně, než jak by se podle inflačně‑sazbové nejistoty dalo očekávat. I z toho vyplývá přesvědčení některých analytiků, že rizikovější aktiva mohou být nadhodnocená.
Je to strach, který je ale nutné číst v kontextu skutečné ekonomiky. Dobrá ekonomická data tento strach vyvolávají skrze očekávání vyšších sazeb, ale zase mírní očekávání dopadů, pokud by k většímu výprodeji skutečně došlo. Trh práce nejen ve Spojených státech je silný a spotřeba domácností i investiční aktivita firem naskočily. Strach je tedy namístě, ale rok 2008, kdy se ekonomická krize rozjela naplno, se nejspíš opakovat nebude.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha
