Ministerstvo financí vydalo v minulém týdnu zprávu o vývoji příjmů a výdajů spojených s českým průběžným systémem důchodového pojištění od letošního ledna do července. A není to hezké čtení.
Samotné částky dosavadních letošních příjmů a výdajů ve výši kolem 358 a 400 miliard korun nejsou příliš informativní. Klíčové je především výsledné saldo (tedy příjmy z pojistného na důchodové pojištění minus výdaje na dávky a na správu systému) – a toto saldo se letos propadá do záporu dosud nevídaným tempem.
Dokonce i v historicky nejhorším roce (z hlediska celoročního výsledku), tedy v roce 2013, činilo kumulativní saldo v červenci jen necelých třicet miliard korun; letos je to ale už přes 40 miliard. Nejde samozřejmě o to, že by letos peníze na vyplácení důchodů došly a nebyly, nýbrž o to, že vyplácení důchodů je pro státní rozpočet (který saldo systému automaticky pokrývá) čím dál větším břemenem. A bez nějakých výraznějších změn to bude v následujících letech horší a horší.
Letos lze velmi zhruba odhadovat výsledné celoroční saldo tohoto systému na nějakých −70 miliard korun, tedy kolem jednoho procenta HDP. Odhady ministerstva financí ale varují, že v příštích desetiletích může toto saldo každoročně k zadlužení Česka přidat ne zmíněné jedno procento HDP, nýbrž postupně až trojnásobně víc. Kumulace těchto deficitů povede za jinak nezměněných okolností k nárůstu českého veřejného dluhu v horizontu roku 2060 až někam ke 100 procentům HDP.
To už je číslo, které by nám investoři možná tolerovali jen za cenu výrazně vyšších výnosů státních dluhopisů. Dnešní míra českého veřejného zadlužení ve výši kolem 44 procent HDP vede k aktuálním výnosům z českých státních dluhopisů převyšujícím referenční německé na desetiletém horizontu o méně než dva procentní body. To je asi vcelku uspokojivý rozdíl. Je otázkou, jak dlouho se ho podaří udržet.
Autor je ekonom České spořitelny
