Výhoda paralelních moderních dějin Česka a Slovenska je v tom, že si v nich každý může najít to svoje. Prohry i naděje, vítězství i hrozby. A právě tak je nyní v Česku vnímáno čtvrté volební vítězství Roberta Fica a jistá pravděpodobnost, že opět sestaví vládu. Sestavování povolebních koalic ponecháme slovenským kolegům, neboť nás zajímá dopad na české reálie.
V liberálních kruzích převládá zděšení, že se vítězná vlna stran, které vsadily na šíření strachu a nenávisti, přelije v roce 2025 k nám. Což je tvrzení, které má velké oči, ale stojí za bližší prozkoumání. Strach jako motor lidského konání není sám o sobě na škodu, jen se nesmí změnit v poraženectví.
Vytváření soudů na základě srovnání vládnoucí vrstvy má po 1. lednu 1993 dlouhou tradici; dlouho v Česku vládly slušné prozápadní vlády, zatímco Slovensko devastoval Mečiar a mečiarismus. Když se u nás prosazovaly sociálnědemokratické vlády, při vším jejich korupčním apetitu to byl jen čajíček proti tomu, jak promafiánsky si už tehdy vedl Ficův Směr. Jenže pak najednou Slováci měli Čaputovou v době, kdy jsme se museli koukat na pročínské a proruské řádění Miloše Zemana a jeho melody boys. A pak k tomu Babišova vláda v době covidu, jenže zase si vzpomeňme na naděje vkládané do Matoviče.
Čili přelévalo se to různě, fáze očekávání byla vždy střídána fázemi zklamání, Cimrman by to líp nepopsal. Viděno z českých luhů volby na Slovensku vyhrál Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Matěj Stropnický a Jiří Paroubek. Lidé, kteří veřejně vyhlásili Ficovi podporu. Jejich vzkazy nebyly přirozeně určeny slovenskému voliči; na to ještě volby dopadly pro Fica příliš dobře. Byly to vzkazy naše a ukazují nám, jak se bude stavět fronta šiřitelů strachu, odporu proti pomoci Ukrajině a našemu zakotvení v euroatlantických strukturách v roce 2025.
Na této lince strašení, které ovládlo český Twitter, je zajímavé, že úplně nevíme, kdo má za dva roky být oním českým Ficem. Babiš? Ten je daleko víc Matovičem, dnešním Ficovým nepřítelem, který odchází do opozice. Neúspěšný expremiér, který vyluxoval protestní hlasy, ale jehož vládnutí skončilo fiaskem. Okamura? Rajchl? Nebo někdo ze sociálnědemokratických šíbrů, kdo odstaví Šmardu a pohrne se k moci? Což je alternativa, kterou zmiňujeme spíš pro úplnost analýzy.
Když říkáme, kdo v Česku slovenské volby vyhrál, sluší se poznamenat, kdo naopak vítězem není. A je to přirozeně celá koalice kolem Petra Fialy, koalice, která vznikla na jediném spojujícím tématu Antibabiš. Spojující téma bude hledat i v roce 2025, a pokud si máme vzít ze slovenských voleb poučení, bude to boj o prozápadní směřování země, která dosud i přes všechny problémy hraje hrdou roli v protikremelské koalici.
Čili si to shrňme: Volby Ficovi vyhrála schopnost zvednout volební účast a oslovit chudé regiony na úkor měst. Nic, co bychom v Česku neznali a především, s čím Fialova vláda umí pohnout. Ficovi velmi pomohla náchylnost Slováků v podléhání dezinformacím – tedy věc, jejíž řešení Fialova vláda systémově odpískala už dávno.
Pokud si má česká koalice prozápadních stran ze slovenských voleb vzít poučení, leží právě tady. Dostává se do poloviny doby svého vládnutí a utápí se v dílčích sporech o ekonomické balíčky. Případně zástupnými tématy manželství pro všechny nebo legalizace kokainu. Propaganda, jejíž zájem bude po Bratislavě naplno soustředěn na Prahu, spát nebude.
