Důkazem toho budiž debata o Zemanových protikandidátech. Zatímco se z politického i kulturního klobouku vytahuje jeden gentleman věkové kategorie 55+ za druhým, po ženách prakticky není vidu ani slechu. Kandidátka se v Česku těžko hledá, byť i jen ve fantazii, bez ohledu na to, zda by o funkci vůbec stála.
Je třeba si konečně přiznat, že pravicové blouznění o silných ženách prosazujících se navzdory systému definitivně selhalo. Nikoli kvůli ženám samotným, jejich případné neschopnosti nebo neochotě podílet se na rozhodování. Ale kvůli důvodům, jež feministické skupiny v Česku popisují stále častěji. A hlavně chybějícímu podhoubí, silné bázi, z níž by vyrůstaly nejlepší z nejlepších.
Česká společnost se s oblibou obrací k úspěšným vzorům. Ráda vidí úžasnou Ameriku, Německo, Skandinávii, v posledních týdnech třeba i Británii. Ale opomíjí to nejdůležitější: všechno to skvělé je důsledkem plynoucím z dlouhodobých trendů. To platí i pro situaci, jež příští rok ve světě dost možná nastane.
Je výsledkem vývoje Západu, jenž směřuje od pudovosti k jasně strukturované společnosti s obecně platnými pravidly včetně zrovnoprávnění všech. Nikoli k formální, až formalistické rovnosti, k níž máme silné sklony u nás, ale k rovnosti skutečné. Ve všech těchto zemích dlouho přirozeně roste podíl žen na rozhodování a výsledkem je jejich ekonomický i sociální úspěch.
Česko se touto cestou mohlo vydat, a pak bychom se tu po 27 letech svobody nemuseli bavit o zavádění kvót. Nevydalo se a výsledek je tristní.
Kvóty bez dopadu
Možné zavedení 40procentních kvót (matematicky i demograficky stále diskriminačních) navíc v české politice přijde v době, kdy už nejspíš nebude mít dopad. U nejmladších voličů politika prohrává s jinými formami rozptýlení, i proto se do ní nepohrnou.
Dnešní třicátnice až čtyřicátnice, tedy babyboomers sedmdesátých let, se soustředí na kariéru či potomky v rámci již zavedeného systému skleněného stropu. Do politiky se až na pár výjimek nejspíš nezapojí. Starší generace profesionálních političek se kvóty nijak nedotknou.
Zvykejme si tedy, že nám bude vládnout tu chytrý, jindy zábavný či otravný muž v předdůchodovém až důchodovém věku, zatímco ve vyspělém světě se na vládnutí budou podílet ženy. Politika i byznys ukazují, že společnosti s diverzifikovaným vedením jsou úspěšnější v inovacích i ve schopnosti předjímat trendy. My takovou společností v dohledné době zkrátka nebudeme.
