Po deseti letech analyzování vánočních poselství, která většinou nebyla vánoční a neobsahovala poselství přesahující kus štrůdlu a žejdl piva, dostává komentátor do rukou materii, která má ambici říct něco, co se zde běžně neříká. Minimálně v jednom ohledu se to prezidentovi Petru Pavlovi v jeho prvním novoročním projevu povedlo; nechme si tuto část stejně jako on na závěr.
Co očekáváme od prezidentského projevu? Obyčejně se říká, že má být posilující, nemá rozdělovat a být, co se politiky týče, nadstranický. Leccos z toho Petr Pavel nenaplnil, chápáno v tradičních mustrech, nejspíš záměrně. Od soubojů ideologických se odklonil k souboji dobra a zla, tradic vs. nového chápání politiky, které vede do pekel.
Prezident se zřetelně vymezil proti populistům, aniž by jmenoval. Řekl: „Populisté a extremisté, kteří lákají na líbivé sliby a nestraní se zneužití či přímo rozdmýchávání našich obav, získávají hlasy snadno. V realitě pak ale problémy pouze prohlubují a své země i jejich lidi vyčerpávají.“
Můžeme se domnívat, zda myslel jen křiklouny formující se na tekutých píscích post-covidu, chcimírství a dezinfo scény obecně, nebo zda míří na celou nynější opozici; nechť si každý dosadí sám.
Pavel podpořil euro
Prezident se vymezil i vůči vládě; pokáral ji, že se jí nedaří vysvětlovat reformní kroky, které jsou navíc výsledkem potahování v koalici. Tu naopak pochválil, že ač pětihlavá, nedává navenek svá vnitřní pnutí tolik znát. A jasně řekl, že za kroky směřujícími k nápravě veřejných financí stojí.
Vymezil se i vůči ODS jako vůdčí síle koalice; to když mluvil o našem ukotvení v evropských strukturách, jmenovitě o zavedení eura. „Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností.“ To jsou jasná slova, která v sekretariátu ODS neuslyší rádi.
Vzácné zaměření
Pokud bychom chtěli zkoumat, zda Petr Pavel stojí nad rozhádanou politickou scénou jako onen nadstranický svorník, uvidíme ho jako člověka ne úplně vyhraněného, který má ale přece jen blíž k menším stranám koalice, zejména některým.
„Co dnes odložíme, budeme muset řešit o to bolestněji za několik let. Co neuděláme my, budou muset daleko složitěji udělat naše děti. To není fér,“ zakončil prezident pasáž o domácí politice, a poprvé tak zmínil děti. Načež pokračoval delším závěrem oslovujícím mladé lidi, který mohl být pro mnohé překvapivý. K mladým se totiž v české politice moc nemluví.
Stojí naopak o někoho, kdo by pochopil jejich existenciální a sociální tíseň. „Uvědomuji si, jak neutěšitelné je pro vás myslet na budoucnost, kde se zdá téměř nemožné dosáhnout na uspokojivé bydlení a ekonomickou samostatnost, na budoucnost ve světě, kde se životní prostředí hroutí,“ říká prezident.
Na rozdíl od projevu premiéra Petra Fialy (osm zmínek) prezident příliš nešermoval nadějí. Zmínil ji dvakrát, z toho jednou v souvislosti s nadějí na medaili z biatlonu (fakt). Místo toho vsadil na přímé oslovení těch, kdo skutečnou nadějí jsou. Zajímavé, invenční, vlastně i trochu havlovské. Mladí lidé se mohou ukázat už při letošních trojích volbách. Jak všichni dobře víme, půjde o generálku na rok 2025, kdy se čeká velký souboj o další směřování Česka. Prezident to, zdá se, chápe dobře.
