Trump chce být sólista, Merz dirigent. Ve Washingtonu se hraje o moc i mír

Americký prezident Donald Trump.

Americký prezident Donald Trump. Zdroj: Profimedia.cz

Petr Fischer

Německá politika už naplno žije plánovanou návštěvou německého kancléře v Bílém domě. Ve čtvrtek se Friedrich Merz (CDU) setká s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, což bude velmi důležité setkání nejen pro Německo, nýbrž pro celou Evropu. Merzovi se za necelý měsíc v úřadu podařilo poměrně razantními postoji vyvolat jisté naděje, že Evropa našla svého nového lídra. Ve věcech války na Ukrajině a přípravy Evropy na budoucí nebezpečí určitě.

Kancléř Merz pochopil, že s nástupem Donalda Trumpa začíná období, kdy musí být Evropa ve světě více vidět. Trumpova hra na suverenitu Ameriky ve všech směrech, dokonce i ve vnucování amerického suverenismu všem ostatním zemím světa, probouzí potřebu větší samostatnosti i v Evropě. Když se velmoci perou o nové rozdělení světa, musí se rovněž Evropa ukazovat jako velmoc a usilovat o větší kus vlastního vlivu ve světě. To ostatně naznačoval Merz už ve volební kampani, dnes tedy plní, co sliboval.

Německý kancléř si už s Trumpem několikrát telefonoval, vždy byl ale jejich rozhovor součástí společného rozhovoru lídrů koalice ochotných (Německo, Francie, Británie, Polsko), která se snaží prosazovat suverénní evropskou politiku při řešení války na Ukrajině. Snaha vytvořit evropský blok, který ale dál těsně spolupracuje s Amerikou, se naplňuje postupně. Aktuálně se snaží podpořit v Kongresu balík sankcí vůči Rusku, který Trump sice rétoricky podpořil, pak se ale raději stáhl zpět a už o něm prakticky nemluví.

V Kongresu je ale poměrně dost republikánských senátorů, kteří by mohli sankce nakonec prosadit (demokraté jsou pro; otázka je, zda by Trump tak tvrdé sankce podepsal). Merz by, krom jiného, měl Trumpovi pomoci dojít k závěru, že společné funkční americko-evropské sankce vůči Rusku donutí Putina k vážnému jednání o míru. Trump to ale musí chápat tak, že je to jeho, nikoli Merzova idea. Těžký diplomatický úkol.

Ještě těžší práce čeká Merze, který si v telefonátech s Trumpem dle německých médií vyslechl chválu své angličtiny, v ekonomických tématech. Přesvědčit amerického suverenistu, že Evropa neokrádá Ameriku, jak tvrdí Trump, je samozřejmě nemožné. Merz může jen pragmaticky tvrdit, že celní překážky (Trump jim říká reciproční cla) neprospějí nikomu a že například německé firmy na americké půdě už dnes podnikají velmi čile a ku prospěchu Američanů i Němců.

VIDEO: Zvažujeme o přesunu výroby do Ameriky. Závod v Rusku jsme odepsali, ani se tam nedovoláte, říká Bříza z Koh-i-nooru

Video placeholder
FLOW: Zvažujeme o přesunu výroby do Ameriky. Závod v Rusku jsme odepsali, ani se tam nedovoláte, říká Bříza z Koh-i-nooru • Zdroj: e15

Dá se to samozřejmě dál podporovat tak, jako se dá podpořit pobyt amerických firem v Evropě, což se ostatně děje například prakticky volným prostorem pro americké digitální giganty. To se ale může změnit, nebo také ne. Kancléř Merz by samozřejmě ve Washingtonu nic nezmohl, kdyby měl Trump pocit, že USA jakkoliv vydírá, sebevědomí ale nesmí kancléř skrývat. Zvláště když se dá očekávat, že mu Američané, třeba ústy viceprezidenta J. D. Vance, dají „lekci v demokracii a svobodě slova“, které jsou dle Bílého domu v Německu v ohrožení útoky německého státu na extrémní pravici z Alternativy pro Německo.

Zatímco se kancléř bude ve Washingtonu starat o německé a evropské pozice na globální politicko-ekonomické scéně a také o udržení pevné euroatlantické vazby, vicekancléř Lars Klingbeil, lídr koaliční SPD a ministra financí, bude mít doma co dělat s návrhy na oživení německé ekonomiky. Klingbeil je už dokonce sepsal do nového zákona, který stojí za pozornost stejně jako Merzův „křest ohněm“, jak cestu kancléře za Trumpem popisují německá média.

Výhled na světlé daňové zítřky

To nejdůležitější, tedy snížení daně právnických osob z patnácti na deset procent, přijde až později. Podle návrhu ministra financí se tak stane postupně od roku 2028 do roku 2032. Do té doby bude ale snížena sazba daně pro zisky, které firmy nerozdělí, ale prokazatelně zůstanou ve společnosti jako investice. Vláda také výrazně rozšíří daňové pobídky pro výzkum a vývoj a další odpisy. Od konce června se tak fakticky vrátí legislativa, která platila v rámci koronavirové pomoci pro roky 2020 a 2021. Zdá se, že více než dva roky trvající stagnace německé ekonomiky je pro Merzovu vládu něco tak výjimečného jako nová pandemická vlna.

Ministr Klingbeil dále počítá s úlevami na firemní nákup elektromobilů. Od daní si tak bude možné odečíst 75 procent nákladů na pořízení takového vozu. Nové zvláštní nařízení, které má pomoci s řešením odbytové krize německých automobilek, má mít omezenou platnost a bude se vztahovat jen na vozidla zakoupená mezi červencem 2025 a prosincem 2027.

Daňové úlevy zvednou rozpočtový schodek, který se bude muset kompenzovat jinde. Jde totiž o peníze, na něž se stále vztahuje ústavní dluhová brzda o omezeném růstu dluhu, pokud to tedy ministr financí Klingbeil nevymyslí jinak. Nejde o malé peníze. V roce 2025 se celková úleva pro firmy odhaduje na 2,5 miliardy eur. Příští rok to ale bude už třiapůlkrát tolik, tedy 8,1 miliardy eur. Na konci mandátu Merzovy vlády dosáhne tato speciální daňová dotace / tento daňový propad dle odhadů 11,3 miliardy eur.

Další „křest ohněm“, zdá se, jen ne ve Washingtonu, nýbrž v Berlíně, a nejen pro kancléře, ale i pro ministra financí Klingbeila.