Mladí bez zajištěných rodičů se loučí s vlastním bydlením. Situaci na trhu nespasí ani dědictví
Dostupnost bydlení v Česku dopadá zejména na mladé rodiny. V Praze žije v nájmu téměř 70 procent lidí do 35 let, podobně složitá situace ale panuje i v Brně a dalších krajských městech. Bez pomoci rodiny se k vlastnímu bytu mladí prakticky nedostanou, a to ani v menších obcích, kde jsou ceny nemovitostí zatím dostupnější. Generace Z se tak musí spokojit s nájmy, které často spolknou většinu jejích příjmů.
Nejméně mladých bydlí ve vlastním v Praze, která z hlediska bydlení dál dominuje nejdražším městům nejen v Česku, ale společně s nizozemským Amsterodamem i v celé Evropě. Pražané musí na vlastní bydlení ušetřit v průměru 13,5násobek své hrubé roční mzdy. V nájmu zde proto zůstává téměř 70 procent lidí do 35 let. O mnoho lepší ale není situace ani v jiných krajských městech nebo v Brně, kde je na soukromý nájemní trh odkázaných kolem 56 procent mladých domácností.
Lépe z hlediska vlastnictví vypadá život v menších obcích a na vsi, do 35 let věku nemá vlastní byt či dům kolem 37 procent lidí. Zde se nabízí dvě vysvětlení: prvním je, že ceny nemovitostí jsou zde stále o něco dostupnější. Druhým je, že vesnice nebo menší města často nemají téměř žádné byty nebo domy k pronájmu. Jedinou možností tak zůstává postavit si vlastní dům nebo koupit již existující nemovitost.
I v takových případech je ale obvykle rozhodující to, zda mohou mladé domácnosti počítat s podporou někoho z rodiny. Takzvaný mezigenerační transfer je často jedinou cestou, jak se dostat k vlastní nemovitosti – ať už jde o dědictví, darování nebo o pomoc se složením základního balíku peněz pro žádost o hypotéku. Průměrná dluhová služba u nových hypoték je navíc podle dat České národní banky na 38 procentech příjmů. Aby si mohla domácnost dovolit hypotéku, její příjem by tak musel přesahovat 90 tisíc čistého.
Je budoucnost v nájmu?
V Česku kvůli vyšším cenám nemovitostí nebo nedostupnosti hypoték v posledních letech roste podíl lidí, kteří bydlí v nájmu. Poslední čísla mluví o 21,4 procenta domácností, přibližně tři čtvrtiny ale stále bydlí ve vlastním. Bytová situace tak dopadá na relativně malou část Čechů, z ní ale většinu tvoří mladí. „Druhou skupinou jsou senioři, zejména ti, kteří žijí sami v nájmu za tržní cenu,“ dodává analytička České spořitelny Tereza Hrtúsová.
Bytový fond v Česku pak podle ní neodpovídá ani poptávce, ani vývoji populace. „Neexistují mechanismy či omezení pro nákupy nemovitostí občany v rámci i mimo EU. Investiční byty také často zůstávají prázdné. Pouhá změna v oblasti stavebního řízení dostupnost důstojného bydlení pro mladé pracující rodiny nezajistí,“ myslí si.
Jak již v minulosti pro e15 upozornil ekonom Daniel Münich, Česko trápí vysoké ceny bydlení „obdivuhodným způsobem“. „Vlastníkům nemovitostí, kteří představují až 80 procent tuzemské populace, vysoké a dál rostoucí ceny vyhovují – zhodnocují se jim a mají i pocit, že tak bez námahy bohatnou,“ říká s tím, že když už mladé rodiny někde bydlí, skoro všechny peníze dají za nájem nebo splácení hypotéky.
Velký příliv dědictví
Do budoucna může s trhem nemovitostí zamávat velký počet dědiců, podle analýzy vlivu stárnoucí populace na bytový trh společnosti Flatzone se totiž takovým způsobem v příští dekádě dostanou na trh vyšší desítky bytů.
Více než 367 tisíc bytů a téměř půl milionu rodinných domů v Česku totiž vlastní lidé starší 70 let. Tito senioři vlastní nejčastěji dvoupokojové a třípokojové byty. Ty se nacházejí ze dvou třetin v panelových domech a z jedné třetiny v cihlových budovách.
VIDEO:Bez bydlení děti nebudou, varuje ekonomka Kalíšková v pořadu FLOW.
O snadné řešení krize hůře dostupného bydlení pro mladé ale pravděpodobně nepůjde. Nemovitosti totiž svou polohou neodpovídají místům, kde by mladí lidé chtěli nebo mohli žít – a to buď kvůli studiu, nebo kvůli nabídce práce. Byty či domy se tak velká část dědiců bude pokoušet prodat.
Podle zakladatele platformy Dataligence a spoluautora analýzy Milana Ročka si se zvýšenou nabídkou lépe poradí krajská města. Ve středně velkých městech pak může zvýšená nabídka zpomalit růst cen. „Řada měst, zejména ve velikosti od pěti do deseti tisíc obyvatel, ale nebude umět zvýšenou nabídku absorbovat,“ dodává analytik.
