Twitter může kvůli evropským regulacím odejít z unijního trhu

Plnění všech možných požadavků EU by Muskův Twitter stálo poměrně hodně peněz.

Plnění všech možných požadavků EU by Muskův Twitter stálo poměrně hodně peněz. Zdroj: Reuters

Minulý týden jsme se dozvěděli, že sociální síť Twitter už nebude součástí dobrovolného kodexu boje proti dezinformacím, ke kterému se řada platforem přihlásila. Kodex je přitom poměrně mírný nástroj, kterým se signatáři zavazují k řadě věcí, jež by měly být tak nějak automatické – třeba k tomu, aby dezinformační weby nemohly vydělávat na inzerci, aby byla politická reklama viditelně označená, aby se platformy bránily proti manipulativnímu chování (využívání falešných účtů, botů a podobně), aby uživatelé mohli dezinformace označit a nahlásit a podobně.

Paradoxně jsme se o tom, že Twitter se již necítí být vázán kodexem, dozvěděli nikoli od Twitteru, protože ten již s nikým nekomunikuje, ale z Twitteru, konkrétně z účtů eurokomisaře pro vnitřní trh Thierryho Bretona a eurokomisařky Věry Jourové. Komisař Breton, který si samozřejmě nemůže nechat ujít dloubnutí do čehokoli amerického, platformu navíc upozornil, že „může utíkat, ale neschová se“, protože boj s dezinformacemi na ni dopadne díky aktu o digitálních službách. Ten zavádí řadu nových povinností pro velké platformy včetně Twitteru od konce letošního srpna. Budou muset analyzovat „systémová rizika“ a přijímat taková opatření, která je budou minimalizovat, přičemž dezinformace budou právě jedním z oněch rizik.

Vzhledem k tomu, jak Twitter jeho nový pán a vládce Elon Musk spravuje, je namístě otázka, jak se s regulací, která není bez nákladů, sociální síť vypořádá. Finanční kondici Twitteru neznáme, protože nemusí už nic reportovat, ale Musk sám se v březnu dle mailu zaměstnancům, který unikl do médií, vyjádřil, že odhaduje její hodnotu asi na 20 miliard dolarů, což je méně než polovina toho, za kolik Twitter koupil. Banka Fidelity, která je jedním z minoritních akcionářů Twitteru, postupně snížila v rámci finančního reportingu hodnotu držených akcií od loňského října, kdy Musk dokončil akvizici, do letošního března o 63 procent. Musk navíc vyhodil většinu zaměstnanců a nikdy se netvářil, že plnění regulačních povinností v Evropské unii by bylo nějak vysoko na jeho seznamu priorit.

V poslední době je přístup Twitteru spíše opačný, než jaký evropská pravidla budou vyžadovat. Platforma třeba vcelku náhodně pozastavila účet subjektům, které majoritního akcionáře naštvaly (jako je třeba investigativní analytická skupina Bellingcat), načas zablokovala odkazy na konkurenční newsletterovou službu Substack nebo zablokovala automatizovaný přístup k aplikaci pro akademickou sféru, které chce za tuto službu účtovat dost absurdní částku 42 tisíc dolarů měsíčně. Zákon o digitálních službách přitom počítá právě s tím, že účty na sociálních sítích je možné blokovat pouze po jasném vysvětlení a s možností odvolání k lidskému moderátorovi a také třeba s tím, že „prověření výzkumní pracovníci“ budou mít přístup k datům a algoritmům, aby mohli nezávisle analyzovat ona „systémová rizika“, která z činnosti platforem vyplývají.

Je tak namístě otázka, zda Twitter vůbec chce dále v EU fungovat a zda ho kombinace tvrdých regulací a hrozby pokut jednoduše nevyštípou z kontinentu úplně. Plnění všech možných požadavků by Muska stálo poměrně hodně peněz, zvlášť když připočítáme i to, že stejně jako ostatní platformy bude muset asi jiným způsobem přistupovat ke zpracovávání osobních údajů evropských uživatelů. Ve světle pokuty 1,2 miliardy eur pro společnost Meta, která ji dostala za přesuny dat do USA, kde jsou vystaveny dost bezbřehému přístupu amerických tajných služeb, znamená podnikání v EU pro platformy nutnost vynaložení dalších peněz, pokud se chtějí vyhnout podobnému osudu.

Twitter tu má přes sto milionů uživatelů, ale kolik je díky nim schopen vydělat, je otázkou. Poté co Musk společnost převzal, odvrátila se od Twitteru řada inzerentů, a jak dokáže zvláště v Evropě platformu monetizovat, není jasné. Příkladů, kdy různé firmy říkaly v reakci na připravovanou nebo existující regulaci, že „pokud to bude uzákoněno, odejdeme z Česka/EU“, už jsme měli mnoho, nesplnilo se prakticky nic. Ale Twitter je nyní řízený chaoticky – člověkem, který je jeden měsíc schopen se označit za absolutního vyznavače svobody slova a odmítnout v případě Starlinku blokování ruských propagandistických stanic, ale další měsíc bez problémů vyhovět požadavku Indie na blokování všech postů, které sdílejí reportáž BBC o prezidentu Módím, nebo Turecka na blokování účtů kurdského byznysmena, který nehezky hovořil o prezidentu Erdoğanovi, či opozičního novináře.

Vůbec bych se tak nedivil, kdyby pár týdnů před „deadlinem“ Musk oznámil, že mu evropská regulace nevyhovuje a Twitter v EU končí. Což je samozřejmě jeho svaté právo, i když by to asi vyvolalo docela zajímavý chaos, protože konkurenční platformy jsou buď v zárodku jako Bluesky, nebo uživatelsky nepřívětivé jako Mastodon. Ztratili bychom i platformu s celosvětovým zásahem, na níž je možné vybírat si z neuvěřitelné škály zájmů a sledovat všechno možné, od čínských technologických analytiků přes třeba americké historiky specializované na občanskou válku až po české politiky a úředníky. A to by byla asi největší škoda.

Autor je spolupracovník redakce.