Skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače, druhý největší výrobce elektřiny v Česku, vydala prohlášení, podle nějž nejspíše už v příštím roce zastaví své dvě velké uhelné elektrárny v Počeradech a Chvaleticích. A s nimi i příslušné hnědouhelné lomy ČSA a Vršany. Důvodem je, že se výroba z uhlí už nevyplatí. Pokud by se tak stalo, vypadne z domácí výroby 10 terawatthodin (TWh) elektrické energie, což je z těch celkových 70 TWh skutečně hodně.
Zisk se dnes v prodeji uhlí hledá opravdu těžko
Tak si předně řekněme, že Pavel Tykač je střelec, a ta prohlášení je tedy třeba brát s rezervou. Ano, je realitou, že na burze se prodává MWh elektřiny za něco přes sedmdesát eur. Na jednu MWh je potřeba jedna emisní povolenka za zhruba padesát eur, uhlí za šest eur a fixní náklady na mzdy a údržbu a další služby od deseti do patnácti eur. Takže zisk se tam hledá opravdu těžko.
Na druhou stranu Sev.en má zcela nepochybně na příští rok podstatnou část produkce již prodanou za mnohem větší ceny, než jsou ty aktuální. Třeba ČEZ nedávno uváděl, že má prodanou na příští rok asi polovinu produkce za 120 eur na MWh, takže i když bude teď zbytek prodávat za sedmdesát, pořád slušně vydělá. Myslet si, že Tykač je o tolik horší obchodník než generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, by asi nebylo úplně korektní.
Je třeba si také přiznat, že tato Tykačova politika je v pořádku v situaci, kdy vláda neprojevuje žádné známky snažit se řešit problém. Jsou přitom jen dvě cesty. Tou první je zrušení emisních povolenek a návrat k tržním vztahům v energetice, což je dnes čistě sci-fi. Tou druhou a realističtější možností je nějaký dotační model, který umožní přežití takzvaného přechodového období, než budou k dispozici nové plynové zdroje a později další jaderné reaktory v Dukovanech a Temelíně.
Němci si prosadili prodloužení životnosti uhelných elektráren
V Německu tamní úřad pro energetické sítě Bundesnetzagentur zakázal vládě odstavit 26 uhelných elektráren do doby, než bude nějaká relevantní náhrada. To ale samozřejmě znamená dotování těchto zdrojů, aby byly přinejmenším v použitelné záloze. Němci přitom mají takový mechanismus dohodnutý s Evropskou komisí, což je nutné. My ale nemáme nic. Ministerstvo průmyslu a obchodu vedené Jozefem Síkelou nemá ani představu, co s tím, natož nějaký dotační mechanismus. Čím víc se tento problém bude řešit až na poslední chvíli, tím to bude dražší. Mimochodem, jen skrývka v povrchových dolech, aby bylo v dalším roce či dvou vůbec co těžit a čím v elektrárnách topit, stojí miliardy.
Autor je komentátor Reflexu
