Uhlí vydělávalo jen s dobrým načasováním. To levné jsme už vytěžili
- Uzavření Dolu ČSM nekončí kvůli vyčerpání zásob, ale kvůli vysokým nákladům: hlubinná těžba je dlouhodobě na špatné straně nákladové křivky.
- Zatímco v minulosti se na OKD dalo vydělat díky načasování a finančním operacím, dnešní ceny uhlí jsou nízko a náklady vysoko.
- Domácí poptávka zmizela, uzavírá se téměř 250letá éra kamenouhelného hornictví.
Uzavření posledního hlubinného Dolu ČSM, provozovaného společností OKD, k němuž došlo předminulý týden, znamená konec jedné historie. Historie, jejíž počátek můžeme čistě byrokraticky datovat k 15. dubnu 1785, kdy obdržel císařský patent na těžbu uhlí jistý Johann von Kühlenz z Těšína.
Důvodem konce není ani náhodou vytěžení uhelných slojí, ale vysoké těžební náklady. Podle databáze GlobalData je uhelných dolů v provozu celosvětově něco kolem tří tisíc. U těžařů čehokoli se seřazují doly podle svých jednotkových výrobních nákladů (na tunu), od nejnižších k nejvyšším, což umožní rychlé porovnání, jak na tom z hlediska své pozice na nákladové křivce příslušný důl při daných cenách komodity na světovém trhu je.
Newsletter 11 am
Redakce e15 vám zde přináší článek z nabídky newsletteru 11 am. Newsletter přichází každý všední den v 11:00 s pěti zásadními analýzami a komentáři z byznysu a ekonomiky, které šetří čas, pomáhají v rozhodování a nabízejí vhled tam, kam ostatní nevidí.
Kdo je s mezními náklady při dané ceně na „cost curve“ napravo od hranice provozní rentability, pochopitelně prodělává. Krátkodobě je důležité hlavně nekrvácet hotovostně (odpisy nejsou „cash“), ale v případě dlouhodobého pobytu „za čárou“ a bez dotací od státu je nutné těžbu ukončit.
Na špatné straně křivky
Nejnižší těžební náklady – 18 dolarů (370 korun) na tunu černého termálního uhlí (pro spalování v tepelných elektrárnách) – byly loni v povrchových dolech na indonéském ostrově Borneo.
Samozřejmě že není uhlí jako uhlí (běžné je míchání různých typů a proveniencí) a že ve střední Evropě máte určitou regionální přirozenou ochranu proti zámořskému uhlí v podobě nákladů na dopravu a opakovanou překládku. Nicméně nákladový diferenciál při těžbě uhlí pod zemí v kilometrové hloubce a nesnadných geologických podmínkách oproti povrchové těžbě v Indonésii, Austrálii, Rusku, Spojených státech, Kolumbii nebo v Jižní Africe je ukrutný.
To také vysvětluje, proč v západní Evropě končili s těžbou kamenného uhlí v hlubinných dolech sice postupně, v rámci většinou státem financovaných a velmi nákladných útlumových programů, ale už před desetiletími. Poslední důl v Anglii (Kellingley Colliery) sice zavřeli až v prosinci 2015, a v německém Porúří dokonce až v roce 2018, ale většinu ostatních mnohem dřív, kdy o nějakém Green Dealu nebo evropských emisních povolenkách ještě nevěděli ani ti, kdo je vymysleli.
Ve všech případech přitom ani náhodou nebyly zásoby vytěženy do mrtě, pod zemí zůstaly miliardy tun černého uhlí, ale dostat je na povrch by bylo příliš drahé. Pokusy vysvětlit laické veřejnosti, natožpak propouštěným horníkům, jak funguje „resource economics“ (ekonomika přírodních zdrojů, tedy obor aplikované ekonomie, který studuje, jak společnost spravuje, využívá a alokuje omezené přírodní zdroje – pozn. red.), znamenají koledovat si, a to tak že velmi.
Stroj na peníze pro osoby v řídícím postavení
Těžba v českých hlubinných dolech s rostoucími náklady na mzdy, vysokými požadavky na investice do těžební techniky a přípravu nových těžebních prostor byla na nákladové křivce ve srovnání s výše uvedenými povrchovými kamenouhelnými doly vždy hodně daleko vpravo. To však vůbec neznamenalo, že se na moravskoslezském uhlí nedalo zbohatnout.
Stejně jako v dramatu jde i tady hlavně o správné načasování. A to vyšlo svého času Zdeňku Bakalovi a Peteru Kadasovi naprosto famózně. Přes primární úpis akcií společnosti New World Resources (NWR), postavené na půdorysu OKD a zvažované, ale nerealizované těžby v polském dole Debiensko, prodej periferních, ale bonitních aktiv (dopravní společnost, byty aj.) a dividendové toky (umožněné také rostoucí finanční pákou) každý z nich vytáhl z OKD desítky miliard korun.
Firma sice chtěla v roce 2016 po NWR i obou spoluvlastnících zpátky 24,5 miliardy korun, ale jak konstatovaly před lety české soudy, vyplácení dividend a další transakce v letech 2006–2012 byly v souladu s tehdy platnými českými zákony. Spolu s někdejší Novou hutí, později přejmenovanou na Mittal Steel a nakonec na Liberty Steel jde o učebnicové příklady, jak se v regionu daly na komoditních producentech vydělat fantastické peníze a pak jen tak odejít.
Naopak ti, kdo zainvestovali do akcií NWR – jedno, zda v Londýně, Praze či ve Varšavě – a neprodali včas, to nakonec spolu s věřiteli docela obrečeli, neboť konec komoditního supercyklu a světová finanční krize doprovázené poklesem cen na světových trzích spolu s drahým financováním osm let po násobně upsaném IPO dohnaly firmu v roce 2016 k insolvenci (to už Bakala s Kadasem s NWR ani OKD neměli nic společného).
OKD v rámci reorganizace převzal stát, jemuž podruhé posloužila společnost Prisko (původně založená v rámci privatizace mladoboleslavské automobilky).
Naposledy se na OKD usmálo štěstí v roce 2022, kdy ceny uhlí vystoupaly na historický rekord, pravda z velmi smutných důvodů, po vypuknutí války na Ukrajině a energetické krize v Evropě. OKD tehdy při tržbách 14,1 miliardy korun a těžbě 2,1 milionu tun vydělala velmi vysokých 5,1 miliardy čistého, z čehož si stát odloupl na dividendách 1,8 miliardy.
Domácí poptávka po černém energetickém uhlí spadla díky nedávnému uzavření elektrárny Dětmarovice (jediné na černé uhlí u nás) a přechodu na jiná paliva v teplárnách. Po bankrotu Liberty Ostrava potřebují koksovatelné kamenné uhlí už jen Třinecké železárny a ty je dovážejí ze zahraničí.
Dnes jsou ceny nominálně na čtvrtině někdejšího vrcholu, náklady ovšem jako všude výrazně stouply. A už to nevychází. Řadu let připravované ukončení těžby nemá cenu odkládat. S uzavřením posledního aktivního dolu se tak uzavírá skoro 250 let stará historie kamenouhelného hornictví v českých zemích, jeho svébytná kultura, uniformy, hudba, životní styl, všechno.
