Ceny plynu se vrací k úrovni před krizí. Dramatickou změnu nečekám, říká Jiří Sika z PP Distribuce
- Ceny plynu se po energetické krizi z roku 2022 vrátily na předkrizovou úroveň a Jiří Sika z PP Distribuce v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší projekt [ta] Udržitelnost spolu s e15, neočekává dramatické změny.
- Plynová soustava je připravena na zelenější alternativy. Příležitostí je biometan nebo směs plynu s vodíkem.
- Největším odběratelem plynu jsou domácnosti, spotřeba se stabilizuje a energetický trh se vrací do klidnějších vod.
Plyn v Česku v současnosti ročně zajišťuje něco přes 70 terawatthodin energie. Spotřeba elektřiny podle předběžných čísel Energetického regulačního úřadu loni dosahovala podobné úrovně. „Říká se, že elektřina je na vrcholu, ale stále vidíte, že podíl plynu a elektřiny je zhruba 50 na 50. Nedovedu si představit, že by do roku 2050 vznikly zdroje, které by dokázaly nahradit takový objem energie z plynu,“ uvádí předseda představenstva společnosti Pražská plynárenská distribuce Jiří Sika k evropským plánům opustit fosilní paliva a dekarbonizovat ekonomiku do poloviny století.
Nejde přitom jen o samotné zdroje, ale i o síť, která by energii spolehlivě dopravila k odběratelům. Ti by navíc museli být schopni náklady na alternativní plyn unést. „Plyn tady je a bude, jen bude zelenější,“ dodává Sika.
Úskalí zelenějších možností
Šéf plynárenské firmy naráží na alternativy, mezi které patří například biometan. Ten je chemicky téměř identický se zemním plynem a vzniká rozkladem organické hmoty, typicky odpadu. Má sice nižší výhřevnost, ale podle Siky to neznamená, že je méně kvalitní. Navíc se zemním plynem dobře mísí. „Koneckonců i v naší distribuční soustavě směs biometanu a zemního plynu běžně funguje,“ podotýká. Jediné úskalí představuje správné nastavení jakostních tříd plynu kvůli přesnosti měření a spravedlivé fakturaci dodávek zákazníkům.
Současná potrubní síť je podle něj připravena i na přepravu směsi zemního plynu a až 20 procent vodíku, který patří mezi další zelené alternativy pro plynárenství. „Zákazníci vůbec nemusí mít starost, jejich spotřebiče by tuto směs bez problémů zvládly,“ dodává Sika. Masovější využití vodíku si ale zatím neumí představit, protože chybí jeho zdroje a výroba je náročná na energie, ale i vodu.
Plynu nahrává nejen obtížná nahraditelnost a možnosti ozeleňování, ale také kvalitní a robustní plynárenská soustava, která může fungovat i jako „úložiště“energie. V tom spočívá koncept Power to Gas, kdy se přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů ukládají právě do plynu, například do zmiňovaného vodíku. „Vezmeme-li si, že třetinu české spotřeby plynu můžeme skladovat v českých zásobnících, je to úplná paráda,“ zdůrazňuje Sika.
Návrat do klidnějších vod
Největším odběratelem plynu jsou dnes domácnosti, včetně dálkového tepla pro vytápění. Turbulence minulých let sice vedly k výkyvům a určité nejistotě, ale trh s touto klíčovou komoditou se opět zklidňuje. Energetická krize, která vyvrcholila v roce 2022, přinesla pád spotřeby plynu na novodobé minimum, zejména kvůli ohrožení stability dodávek a dramatickému nárůstu cen. Ty se dostaly na násobky předchozí úrovně. Postupně klesaly, ale ještě loni byly na burze prakticky na dvojnásobku prvního pololetí 2021 před krizí.
„U samotné komodity jsme dnes na rozpětí mezi 1100 až 1600 korunami za megawatthodinu. Pokud máte dlouhodobé fixace, pohybujete se u spodní úrovně, otevřené produkty jsou té horní. Ale ve své podstatě jsou to ceny, na které jsme byli zvyklí už i před krizí,“ hodnotí Sika. Sám očekává stabilizaci ceny plynu, protože v dohledné budoucnosti nevidí důvod pro další dramatický skok. Otázkou zůstávají emisní povolenky pro domácnosti, jejichž zavedení by Evropská unie měla na základě dohod z konce loňského roku odložit až na rok 2028.
Šetrnost z dob krize Čechy opustila, i když ne zcela. Spotřeba podle Siky stále zůstává zhruba pět procent pod dlouhodobým normálem. Zejména v teplejším počasí lidé i za cenu lehkého nekomfortu utáhnou kohoutky, zatímco v tvrdé zimě plyn proudí zákazníkům naplno.
