Je to trochu paradox: zatímco v Česku se vláda zamilovala do jednoho z opatření své národní ekonomické rady, tedy uvolnění pracovního trhu, na evropské úrovni jednali čeští zástupci prakticky ve stejnou dobu o jeho zpřísnění. Konkrétně v oblasti takzvaných pracovníků platforem – což jsou hlavně řidiči Uberu nebo Boltu, kteří nás vozí v noci domů z tahu, nebo poslíčci Rohlíku, Woltu či Foodory, kteří nám donášejí jídlo. Jejich plánovaná proměna v zaměstnance s řadou práv ale narazila.
Evropská komise už před dvěma lety navrhla významné zpřísnění pravidel, za jakých tyto konkrétní pracovníky platformy využívají. Od té doby probíhá vyjednávání příslušné směrnice, která by jejich práci upravila. Běžná praxe v EU je dost podobná našemu švarcsystému, tedy že jde o individuální živnostníky, kteří se nechávají ad hoc najímat a platit za každou zakázku. Je možné argumentovat, že jde o de facto zaměstnance, ale bez příslušné ochrany či zaměstnaneckých výhod, jako je nemocenské pojištění, placená dovolená nebo možnost nebýt na hodinu vyhozen.
Samozřejmě je také možné argumentovat tím, že jde o práci, kde je flexibilita nezbytná, protože řada těchto pracovníků nemá jednoho „zaměstnavatele“. Řidiči, kteří využívají aplikace Uber i Bolt, jsou v Praze běžným úkazem, a kurýři, kteří dovážejí pro více platforem či podniků jídlo nebo zboží, taky. Jak, a zda vůbec je chránit, je tak politické rozhodnutí.
Miliardový byznys
Minulý týden proběhl poslední pokus o dojednání směrnice, která by upravila pravidla na celoevropské úrovni. Kompromisní znění navržené belgickým předsednictvím ale bylo už tak neskutečně zředěné, že evropská úprava fakticky pozbyla smyslu. Text totiž u klíčové části dokumentu, tedy určení kritérií, kdy se pracovníci platforem mají považovat za zaměstnance, říkal, že členské státy si je mají určit samy. Což je v přímém rozporu s tím, proč se dělají evropská pravidla, tedy s harmonizací na jednotném trhu. V podstatě by se evropské a pak i národní právo zaplevelilo jenom další zbytečnou byrokratickou normou. Není se tak čemu divit, že důležitá část evropských států byla proti dohodě, v čele s Francií, Německem, Řeckem a Estonskem. Česko kupodivu zjevně nikoli, což je ve světle vnitrostátní debaty o uvolnění pracovního trhu dalším důkazem rozpolcenosti naší evropské politiky.
A také toho, jak se o ní nevede na místní úrovni – která ji nakonec vyjednává – v podstatě žádná velká debata. Pracovníků, kteří by byli směrnicí zasaženi, jsou přitom jen v Praze a ve velkých městech tisíce a ekonomika kolem taxislužeb na aplikaci a donáškových služeb je miliardová. Díky těmto platformám se také zásadně zvýšilo naše pohodlí – objednávka taxi už netrvá hodinu a řidiči jezdící přes aplikace nemohou klienty fakticky nijak snadno okrást.
Na dovážku potravin nebo jídla z restaurace domů jsme si zvykli ve městech tak, až je z jedné z této služeb – Rohlíku – stal takzvaný jednorožec, tedy startup, jehož valuace přesahuje miliardu dolarů. Na tom, zda jejich kurýři a také taxikáři budou „ičaři“ nebo v podstatě zaměstnanci, dost závisí nejen náklady těchto platforem, ale také cena, za niž nás budou vozit ve svých autech nebo nám budou doručovat obědy. To je něco, co zajímá samozřejmě každého.
Celoevropské nastavení těchto pravidel je každopádně na delší dobu mrtvé. Unijní legislativu totiž musí schválit jak Evropský parlament, tak i Rada a pokud na úrovni členských států není základní shoda, není ani o čem jednat s parlamentem. Ten navíc fakticky končí svou činnost v příštích několika týdnech, protože europoslanci se rozjedou do svých domovských států dělat kampaň před červnovými volbami. Unie se tak bude moci k problematice práce platformních pracovníků dostat až po nich.
Jistota a jasná pravidla
Pro všemožné ubery a bolty a wolty i jejich pracovníky je dobrá celoevropská úprava žádoucí, těm prvním přináší jistotu, že na jednotném evropském trhu nebudou mít zcela rozdílná pravidla země od země, těm druhým, že získají aspoň nějakou pracovněprávní ochranu. Její míra a podoba je samozřejmě dobrým tématem k další diskuzi.
A to i ve světle toho, že se členské státy nově začaly vyjadřovat proti nadměrné evropské regulaci. Francouzský ministr financí Bruno Le Maire řekl v pondělí, že spolu se svým německým protějškem Robertem Habeckem představí na začátku března návrhy, které mají omezit byrokraktické normy, jež podle nich omezují podnikání a oslabují růst. Podle ministra Le Maira je to s evropskými pravidly, směrnicemi a nařízeními jako „běhat stovku s koulí na noze“. To jsou slova, která by jistě i čeští politici podpořili. Uvidíme, zda povedou k reálným výsledkům, protože v minulosti z omezování byrokracie nikdy nic moc nebylo
