Schopnost adaptace bývá klíčová ve všech odvětvích a ani finance nejsou v tomto směru výjimkou. Naopak – investiční bankovnictví patří k nejvíce „darwinistickým“ sektorům. V tomto kontextu je potřeba pozorně nazírat na letošní trh s IPO (primárními úpisy akcií). Na první pohled lze oživení vnímat jako silně pozitivní jev, který potvrzuje, že se na burzy vrátil investorský apetit. Podrobnější zkoumání však euforii tlumí a spíše ukazuje, že se investiční banky přizpůsobily nové realitě.
Sledovaným momentem se stal listing akcií společnosti Arm, která působí v segmentu čipů a investoři ji v podstatě chápou jako další sázku na rozmach umělé inteligence. Úpis skončil desetinásobně přeupsaný, což svědčí o monumentálním zájmu. Podobně dopadly i ostatní prominentní emise jako Instacart – firma zaměřená na rychlé doručování potravin – nebo marketingová platforma Klaviyo. I blížící se primární emise Birkenstock (výrobce sandálů) indikuje našponovanou valuaci.
IPO z poslední doby však mají společného jmenovatele: firmy, které si šly pro kapitál, uvedly na burzu pouze malé množství akcií. Free float (tedy počet volně obchodovaných akcií) nepřesáhl ani deset procent celkové tržní kapitalizace, přičemž průměr za posledních pět let představuje zhruba dvacet procent kapitalizace. A právě zde lze hledat onu „inovaci“.
Pokud spoustu peněz honí málo akcií, lze očekávat masivní kurzový vzestup. Extrém v tomto směru představuje komplikovaný listing vietnamského producenta elektroaut VinFast z letošního srpna. Šlo o složitou transakci prostřednictvím takzvané SPAC (Special Prupose Acquistion Company – společnost účelově vzniklá pro akvizici). Firma uvedla na burzu pouze 0,3 procenta z celkového počtu svých akcií. Po IPO následoval takřka explozivní růst – značný zájem o titul kontrastoval s notně omezenou nabídkou. Nicméně spanilá jízda neměla dlouhého trvání. Nyní se akcie obchodují 90 procent pod maximem a nacházejí se i pod upisovací cenou.
Jedna z hlavních funkcí burzy spočívá v takzvaném „price discovery“ – tedy stanovení korektní ceny (na základě kontinuálních nákupů a prodejů), která správně reflektuje ekonomickou perspektivu dané firmy. Zároveň poskytuje akcionářům dostatečnou likviditu – v reálném čase mohou své podíly odprodat. Současná praxe nízkých free floatů však obě tyto klíčové funkce torpéduje.
Můžeme polemizovat, nakolik jsou vypovídající korporátní valuace založené na tom, že se na burze obchoduje pouze miniaturní balík akcií. Dalším faktorem, který reálnou úspěšnost IPO zkresluje, je zvýšená přítomnost takzvaných anchor investorů – tedy velkých hráčů, kteří se zavážou upsat předem stanovený počet akcií za fixní cenu. V případě společnosti Instacart, jež od investorů získala kapitál v objemu 660 milionů dolarů, nakoupili akcie za 400 milionů dolarů institucionální správci peněz – například venture kapitálový fond Sequoia nebo Norges Bank. V průběhu listingu Arm sehráli podobnou roli giganti Apple a Google.
Tento trend se rovněž podepisuje na redukci free floatu. Triky investičních bankéřů kolem IPO mohou v konečném důsledku vyvolat pozitivní začarovaný kruh – úspěšné primární úpisy povedou k celkovému vzedmutí investorské asertivity, což motivuje nové firmy ke vstupu na burzu. Finanční domy by se tak radovaly z tučných poplatků. Tyto kroky však rozostřují signály, které boom nových IPO standardně vysílá. Zároveň platí, že pokud současná korekce na burzách vyeskaluje v rozsáhlejší propad, trh s primárními emisemi opět zamrzne.
Autor je portfolio manažer ve společnosti Cyrrus.
