Uzávěrka Jana Novotného: Měli jsme „více takových Kožených“, ale jen jediného „piráta z Prahy“

Jan Novotný, E15

Jan Novotný, E15 Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Viktor Kožený
přístavu, ve šviháckém ohozu, na pozadí jachta a po pravici roztomilé dítě. Promyšlené zobrazení muže s globální politickou ambic
Viktor Kožený
Viktor Kožený má novou zálibu – vědu.
Viktor Kožený
13
Fotogalerie

Lidé vědí jenom to, co jim řekneš, prozrazuje Frank Abagnale junior v podání Leonarda DiCapria své know-how agentovi Carlu Hanrattymu (Tom Hanks) v jedné ze scén filmu Chyť mě, když to dokážeš. Jestli měl DiCapriův Abagnale v Česku někdy svého dvojníka, byl jím Viktor Kožený. Rusovlasý chlapík v dobře padnoucím saku se stylovou kravatou se stal symbolem kuponové privatizace v Česku. Předkolo první vlny začalo před třiceti lety, 17. února 1992.

Českého Abagnalea ale zatím nikdo nechytil. Pokud nepočítáme to, že se už mnoho let nemůže hnout ze svého tropického exilu na Bahamách. I díky tomu je jeho příběh ještě o něco neuvěřitelnější. V Česku toho vlastně Viktor Kožený mnoho neprožil, což je zajímavé vzhledem k tomu, jak dokonale se dokázal přizpůsobit zdejší porevoluční atmosféře a profitovat z ní.

S rodiči už jako patnáctiletý emigroval do západního Německa, v osmdesátých letech pak odešel studovat do USA, kde na Harvardské univerzitě získal v roce 1989 bakalářský titul z ekonomie. Právě včas, aby se mohl vrátit do Prahy, kde startovala největší privatizace v celé střední Evropě. Československá ekonomika byla v porovnání s dalšími státy východního bloku výrazně zestátněná – bylo tedy třeba převést do soukromých rukou více majetku než jinde.

Ještě než Kožený přijel do Prahy, zřejmě poprvé se naplno projevil jeho talent. V USA si stačil zadělat na problémy se zákonem za údajné zneužívání kradených kreditních karet. I proto se přestěhoval do Londýna, kde krátce pracoval jako investiční bankéř u společnosti Flemmings. Brzy nato se po dvanácti letech emigrace vrátil do Československa a stal se neoficiálním poradcem náměstka ministra financí Dušana Třísky. To se později ukázalo jako klíčové.

Těžil z toho, že jako jeden z mála rozuměl kolektivnímu investování a investičním fondům. Už na podzim 1990 založil společnost Harvard Capital and Consulting a později také šest investičních fondů, do nichž své kuponové knížky mohli investovat takzvaní dikové, tedy držitelé investičních kuponů, kteří si podíl v podnicích za tisícikorunu pořídili od státu.

Kožený se stal privatizační celebritou hlavně díky masivní televizní kampani za desítky milionů korun, kterou spustil hned na počátku privatizace v roce 1992. Reklamu na své harvardské fondy například šikovně nasadil před tehdy nesmírně populární seriál Dallas o americké milionářské rodině. Asi by se tehdy nenašel žádný televizní divák, který by netoužil žít seriálový život Ewingů. Během krátké doby se Koženému povedlo získat milion kuponových knížek od lidí, jimž slíbil legendární „jistotu desetinásobku“. Harvardské fondy nakonec spravovaly majetek za minimálně šedesát miliard tehdejších korun.

V roce 1994 Kožený pod záminkou dovolené zmizel na Bahamách a o rok později získal irské občanství. Jeho věřitelům se po desetinásobku vložených peněz mohlo začít jen zdát. V roce 2003 na něj Obvodní soud v Praze 4 vydal mezinárodní zatykač a posléze si skutečně odseděl dva roky v bahamském vězení. Bahamy ale pak rozhodly, že ho nevydají do Česka ani do USA, a Kožený tak v tropickém ráji nejspíše dožije.

Kožený se stal velkým symbolem také díky politické podpoře, jíž se mu dostalo od bývalého ministra financí a předsedy vlády Václava Klause. Ačkoli v roce 1996 už málokdo pochyboval o tom, že zakladatel harvardských fondů neměl zřejmě s kuponovými knížkami nezkušených Čechů úplně ty nejčistší úmysly, Klaus se za něj veřejně postavil. V reakci na to, že se média pozastavovala nad jeho setkáním s Koženým na ekonomickém fóru v Davosu, Klaus pronesl legendární větu: „Více takových Kožených.“ V devadesátkách jsme podobných šíbrů skutečně měli požehnaně, ale jen jediný to uměl s českými orgány činnými v trestním řízení tak dobře jako „pirát z Prahy“.