Lunární modul Hakuto-R se při pokusu o přistání roztříštil o povrch Měsíce. Oficiální zpráva o osudu mise z dnešních zhruba dvou hodin ráno je smutným dovětkem za desítkami měsíců příprav, které vrcholily včera v podvečerních hodinách přímým přenosem telemetrie přiblížení k souputníkovi Země. I tak se Bílý králík (volně přeloženo) zapsal do historie sérií úspěšných splnění – pravda, vedlejších – cílů mise. Titul třiadvacátého člověkem vyrobeného zařízení, které měkce přistálo na Měsíci, však nezískal.
Letoví kontroloři se od okamžiku „touchdownu“ dohadovali, co se při prvním komerčním pokusu o přistání na Měsíci stalo. „Zatím nemáme kontakt s landerem,“ opakoval smutně několik minut po očekávaném kontaktu s povrchem Luny šéf firmy Ispace Takeši Hakamada. Více než šest hodin po odmlčení modulu firma nakonec potvrdila to, co všichni tak trochu při absenci zpětného signálu očekávali – tvrdé přistání neboli crashlanding.
Minifotograf
V troskách mise skončily nejen plány Spojených arabských emirátů na průzkum lunární krajiny – lander totiž nesl zhruba desetikilový rover Rashid, který měl bádat, proč je měsíční prach tolik přilnavý – ale také drobné vozítko japonských firem Sony a Tomy. Ta je známá především jako výrobce hraček a vlastně jejich celý miniaturní rover s názvem SORA-Q velký jako baseballový míček tak trochu hračkou byl – média o něm dokonce referovala jako o „minidroidovi ze Star Wars“.
Jeho úkolem v misi byla důležitá, ale vlastně tak trochu triviální činnost – pořídit fotografie celého přistávacího zařízení po sestupu. To je historický problém všech přistávacích modulů – nejsou vybaveny „sebefotícím zařízením“, tudíž vědci a inženýři nemohou k jejich diagnostice po přistání použít vizuální vstup. A média pak kvůli tomu nemohou šířit líbivé snímky lidského bazmeku v cizí krajině. SORA-Q toto měl změnit. Kulovitý robotek ve svých útrobách skrýval fotoaparát a po přistání se měl odkutálet od landeru a poté jej z různých vzdáleností vyfotit (a pomocí jeho antén snímky odeslat zpět k Zemi).
Dopravit technologii na Měsíc, který se od Země nachází asi 400 tisíc kilometrů, se tak oficiálně zatím stále podařilo jen Spojeným státům, Rusku (SSSR) a Číně. Japonsko na svůj „velký den stále čeká“. Hakuto-R byl výsledkem více než desetiletého vývoje a práce inženýrů původního projektu White Label Space a roveru Bílý králík – v japonštině Hakuto, což je jméno, jež v roce 2013 převzal celý tým. Ten se původně účastnil závodu Lunar X Prize o „dobytí Měsíce“ organizovaného neziskovkou X Prize Foundation a dotovaného společností Google.
Bez ambicí to nepůjde
Nebuďme však nad osudem japonského králíka trudní a jako správní vesmírní nadšenci se zahleďme když už ne ke hvězdám, tak alespoň do budoucna. Ostatně sama Ispace tam již hledí: na rok 2024 plánuje „misi 2“ a na rok 2025 „misi 3“. V současnosti se inženýři samozřejmě hodlají soustředit na analýzu dat, kterých prý nejen při přistání „mise 1“ sesbírala více než dost na měsíce rozboru. „Získaná data nám umožní realizovat budoucí úspěšná přistání,“ píše firma v posledním status updatu mise 1. A třeba takový Hiroši Jamakawa, šéf JAXA, o tom rovněž vůbec nepochybuje a očekává, že se naplní ambiciózní vize japonského byznysu, tedy že se z Měsíce stane aktivní ekonomická zóna a že právě Japonsko z toho jako teprve čtvrtá země v historii, která tam dokázala přistát, bude profitovat.
No, nezbývá než Japoncům držet palce a doufat, že vše skončí úspěchem. A možná se taky trochu zamyslet, zda právě Měsíc a ekonomická aktivita na něm by nemohly být příležitostí třeba i pro tuzemské firmy. Přece jen v poslední době se s činorodou vesmírnou aktivitou v Česku roztrhl pytel (firma TRL Space Systems, mise Juice, mise LVICE2 apod.), a pakliže alespoň polovina projektů uspěje, může to znamenat přísun neuvěřitelné míry zkušeností a expertizy využitelné i pro tyto futuristické, ba až fantazmagorické vize, ne?
