Hledání viníka drahoty tuzemských potravin má výsledek, který nejspíš exministra Nekulu, jenž pořádal hon na předražující obchodní řetězce, musí dost překvapit. Po farmářích, kteří ohlásili už před časem meziroční zvýšení zisků v průměru o 142 procent, nyní hlásí pěkně naplněné kasičky i potravináři. Až se mnoha lidem otevírá kudla v kapse.
Že se musí kuřatům topit a energie masivně zdražila, je pravda stejně jako to, že se vše musí promítnout v ceně. Když ale po takovém promítnutí zůstane Vodňanské drůbeži o 165 procent zisku víc než o rok dřív, může leckomu i to křidélko zaskočit. Mlékárna Hlinsko přidala 126 procent, a abychom nezůstávali jen u oblíbeného Agrofertu, světový výrobce cukrovinek Mondelēz vydělal dvojnásobek. Spousta firem ještě své loňské zisky nezveřejnila, ale každopádně takových bude víc.
Zisk není hřích
Loňský pláč firem nad tím, že je vláda zanedbává a nepomůže jim s šokujícími cenami energií, dostává zcela nový význam. Potravináři vyšší náklady bez skrupulí promítli do cen a ještě si přirazili. Pohoršení nad morálkou podnikatelů, z nichž ten největší, Andrej Babiš, při plamenných projevech o zlé vládě projevil nadstandardní dávku pokrytectví, je zbytečné. Inflace v tomto směru fungovala jako v učebnici.
Zisk byl, je a bude smyslem podnikání. Každý podnikatel chce nakoupit co nejlevněji a prodat co nejdráž. Hranice mu v úsilí neurčují morálka a slušnost, ale poptávka. Správná je ta cena, za niž se mu podaří prodat. Aby nechtěl nesmysly, měla by mu bránit především konkurence, ale také politika, která ovlivňuje množství peněz v ekonomice a tím i velikost koupěschopné poptávky.
Aby se to vykloubilo z pantů, jak jsme zažili v minulých měsících, musí se v jedné nebo druhé věci něco pokazit. U nás se pokazilo obojí. Konkurence je oslabená dlouhodobě, měnová politika v minulém období selhala a její cesta zpátky k ekonomické rovnováze byla zpočátku váhavá a pak ne úplně dotažená do konce. Bez toho by si nyní ony kritizované holdingy a koncerny nemohly mastit kapsy.
Chyby ČNB
Česko podobně jako celý Západ žilo s uvolněnou měnovou politikou a nízkými úrokovými sazbami od finanční krize před čtrnácti lety. V roce 2013 pak ČNB dokonce srazila kurz koruny pod 27 korun za euro a držela ho tam intervencemi a poté jejich hrozbou až do roku 2017, kdy tento režim zrušila bankovní rada, kterou v té době už vedl Jiří Rusnok.
ČNB nakupovala eura a pouštěla tak nové peníze do ekonomiky, aby ji probudila z deflace. A nebylo to málo peněz. Devizové rezervy stouply na 125 miliard eur, tehdejších asi 3,3 bilionu korun, které v oběhu opravdu ekonomice pomohly. Nastal růst, z něhož těžili i zaměstnanci – prudce rostly mzdy. A to i díky vládě, která nabírala nové lidi a zvyšovala jim platy vysoko nad inflaci. Jenže Rusnokova bankovní vláda jen velmi neochotně a pod tlakem počínajícího zvedání cen začala zvyšovat sazby. Ale inflace se dál rozbíhala a před covidem byla už na 3,5 procenta, zatímco základní sazba ČNB dosáhla jen 2,25 procenta.
S pandemií přišel i strach ze zamrznutí ekonomiky a ČNB srazila sazby na 0,25 procenta, aby povzbudila byznys. Byla to ovšem velká chyba, protože těžko povzbuzovat byznys, když jsou obchody zavřené, ve fabrikách karanténa a mezinárodní obchod stojí. A do toho přišly dotace ze státního rozpočtu. Místo ekonomiky tak rostly jen úspory a touha utrácet. Ty úspory jsou i nyní na rekordních hodnotách. Byť pochopitelně nejsou rozloženy příliš rovnoměrně. Podhoubí inflace bylo řádně zalito, a když padly lockdowny a obchod se rozběhl, firmy i obyvatelé měli víc peněz, než se produkovalo zboží.
A tak mohlo začít zdražování, kdy výrobci i obchodníci zkoušeli, co odběratelé snesou. ČNB se do zásahu příliš nechtělo stejně jako ostatním bankám ve světě. Ale Rusnok přece jen začal v červnu 2021 zvedat sazby, jenže už bylo pozdě. V létě přišla plynová krize a pak válka na Ukrajině. Ceny energií a s nimi i výrobní náklady prakticky všeho explodovaly takříkajíc v penězi nacpaném trezoru.
Jeden vládne všem
Podnikatelé začali zkoušet nové náklady započíst do svých cen. Byly to nejen náklady aktuální, ale i takové, jaké si představovali, že mohou být za půl roku nebo i později. A strach má velké oči. Takže když nafta vylétla k pětačtyřiceti korunám a stále zdražovala, započítali si pro jistotu 55 korun. Identicky postupovali v mnoha jiných případech. Museli, protože uzavírají smlouvy většinou na delší období a s pevnou cenou.
Připočetli si i očekávaný vysoký růst mezd a předpokládali, že zaměstnanci budou chtít zdražení svých životních potřeb dříve či později kompenzovat. A podívejme, ono to klaplo! Prodali a ještě jim náklady rostly méně, než čekali. I to zvyšování mezd se zčásti oddálilo, ačkoli letos už nominální mzda naroste o více než deset procent.
V některých sektorech, jako jsou potraviny, to budou mít, a vlastně už mají docela snadné, protože konkurence u nás nekvete. V jednotlivých oborech stačí potravinářské firmě držet třeba jen třicet procent trhu a zbytek je tak roztříštěný a finančně slabý, že si nemůže dovolit pouštět se do cenových válek. Navíc všichni mají nějaké vztahy s jediným vertikálně integrovaným holdingem, jímž je Agrofert. Ten má významný podíl ve výrobě hnojiv i krmiv. Pak vykupuje a skladuje obilí, čímž určuje ceny vstupů nejen zemědělcům, pekařům, ale i drůbežářům nebo mlékárenským farmám.
Typické je, že výrobce hnojiv Lovochemie loni zvýšil zisk dvanáctkrát, na víc než dvojnásobku jsou pekaři z Penamu či drůbežáři z Vodňan. Tato struktura pak může brzdit pokles cen na celém trhu, přestože na něj tlačí zákazníci tím, že nakupují méně. Nižší objem prodeje při výrazně vyšších maržích znamená stálé, velmi vysoké zisky a nikdo, kdo by prodával levněji, není na obzoru, protože by se někde buď sám, nebo jeho dodavatel, musel utkat s Agrofertem.
Takže zisky, nad nimiž se mnoha lidem otevírá kudla v kapse, nevznikají proto, že se nějaký podnikatel rozhodne oškubat zákazníky. Nejdřív musí někdo otevřít dvířka a tygrovi naservírovat bezbrannou stravu. Chybnou měnovou politikou a dlouhodobým nedostatečným fungováním trhu a zjevně dost marným fungováním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Autor je komentátor Reflexu
