Stát chce odříznout dezinformační scénu od veřejných peněz. Krok přichází s velkým zpožděním, protože ekonomika kolem fake news dávno stojí na nových pilířích.
Stát chce v boji proti fake news zasáhnout nejcitlivější místo dezinformátorů, tedy peníze. Šéf Pirátů Ivan Bartoš připravil metodiku pro mediální zakázky, aby prostředky na reklamu státních firem a institucí nekončily na webech, které šíří lži a nepřátelskou propagandu.
Na dezinformačních serverech se objevovala třeba inzerce ČEZ, Českých drah či České pošty. To bylo samo o sobě absurdní, protože tyto stránky se snaží vyvolávat nedůvěru ve stát a jeho instituce. Platili jsme si tak z veřejných peněz systematický rozklad společnosti.
Tento krok měl ideálně přijít už za předchozích vlád, které o boji s dezinformacemi sice mluvily, ale moc pro to neuděly. Za státní peníze tak dezinformační scéna zesílila a výsledky můžeme vidět v soudních budovách, kde dochází k násilnostem.
Odstřihnout teď dezinformátory od státní inzerce ale nebude tak účinné jako před lety, protože jestli něco obchodníci se strachem a nenávistí umějí, tak je to zneužívat moderní mediální formáty a ekonomiku tvůrců.
Je to přirozené, protože i přes trochu laxní stát čelily aktivity dezinformátorů tlaku technologických firem a příčetně uvažující části společnosti, která chápe, že výhrůžky a lži nepatří do civilizované debaty. Dezinformátoři tak zčásti fungují jako odbojové organizace a tlak je nutí neustále inovovat a hledat řešení, jak efektivně šířit své názory. Když jim Meta sem tam zablokovala profily a smazala příspěvky, které lidé nahlašovali, skryli své aktivity do uzavřených skupin s početnou komunitou.
Začali si vytvářet vlastní distribuční kanály obsahu a využívat služby, které závadný obsah moderovaly laxněji. Příkladem může být messenger Telegram.
Vedle toho se v tuzemsku před pár lety rozjela ekonomika tvůrců, posílat přímé peněžní příspěvky dezinformátorům nebylo nikdy snadnější. Jejich příjmy se tak z tradiční inzerce umístěné na webech začaly přesouvat k příjmům od drobných přispěvatelů. Po vzoru streamerů začali živě vysílat z domova i terénu a při tom žádat komunitu o peníze.
Weby s dezinformačním obsahem mohou průměrně přes inzerci podle výzkumu Pražského institutu bezpečnostních studií vydělávat až 190 tisíc korun měsíčně. Přímé platby na bankovní účty mohou tyto částky snadno dohnat a předehnat. Těm největším dezinformačním hvězdám za měsíc přistanou na transparentních účtech desítky i stovky tisíc korun. Antivaxerům během pandemie dokonce visely na účtech miliony.
Do boje proti lžím a manipulacím tak musejí více zasáhnout i technologický a bankovní sektor. Stačí k tomu i funkční a vymahatelný etický kodex. Například Komerční banka loni zrušila účet Lubomíru Volnému (Volný blok), který na něm vybíral peníze na své dezinformační aktivity. Účet Volnému pak podle jeho vyjádření odmítla otevřít i Česká spořitelna. Banky nechtějí tyto situace přímo komentovat, každopádně se v obecné rovině odvolávají na svůj etický kodex, který může být s provozem účtů pro dezinformační byznys v rozporu.
Fio banka, u které má řada dezinformačních projektů transparentní účty, naopak nechce působit jako cenzor, a tak se podobným krokům vyhýbá.
Pokud by stát chtěl zasáhnout skutečně bolestivé místo obchodníků se lží a strachem, měl by více tlačit na sektor, přes který dezinformátorům proudí peníze. Například u pornografického průmyslu tlak platebních společností zafungoval a u Pornhubu vedl k přísnější moderaci obsahu.
Dá se pak sice předpokládat, že by dezinformační scéna začala využívat kryptoměny či příspěvky do kloboučku na veřejných setkáních, ale život a růst by jí to výrazně ztížilo. A o to právě jde – klást překážky lidem, kteří vydělávají na nebezpečném byznysu, jenž nemá nic společného s demokratickou debatou.
Je dobře, že se stát konečně rozhodl odříznout dezinformační scénu od části veřejných peněz. Je to však jen drobný krůček v náročném boji. Ekonomika této scény už dlouho stojí na docela jiných pilířích.
