Hlavní akciové indexy v USA a Evropě se v listopadu vydaly prudce výše a zdá se, že po poklesech v srpnu, září a v říjnu míří v tomto měsíci ke kladné výkonnosti.
Hlavním impulzem pro tento růst se stalo zasedání americké centrální banky, ze kterého vyplynulo, že bankéři se k dalšímu zvýšení úrokových sazeb hrnout moc nebudou, kdy už mohou být víceméně spokojeni s tím, jak se vysoké sazby projevují na inflaci a ochlazování trhu práce. S tím také ze svých letošních (a mnohaletých) maxim klesaly americké dlouhodobé dluhopisové výnosy, což akciím otevřelo cestu vzhůru. Vedle toho byla mírně pozitivním faktorem i výsledková sezona firem za třetí kvartál, která nyní finišuje.
U indexu S&P 500 rostou zisky meziročně přes čtyři procenta, což je solidní výše oproti původně očekávanému poklesu kolem půl procenta. Na druhé straně výsledková sezona přináší také horší výhledy firem, takže došlo k poměrně výraznému poklesu očekávaného růstu zisků v aktuálním čtvrtém kvartále z osmi na tři procenta, což je nejdynamičtější pokles odhadů od koronavirového šoku. To může indikovat zesilující negativní vliv utahování měnové politiky na hospodaření firem ať už z titulu vlivu na zákaznickou poptávku, či náklady, jenž se doposud ve větší míře neprojevoval.
To představuje riziko pro výhled na příští rok, kde konsenzus očekává u S&P 500 silný růst zisků kolem dvanácti procent. Osobně bych zde odhadoval růst spíše kolem poloviny této hodnoty, ale na toto riziko se trh zaměří patrně více až v prvním kvartále příštího roku. S výhledem do konce roku bude trh zřejmě stále více zaměřen na otázku inflace.
Takže pokud nejbližší inflační data za říjen potvrdí celkový letošní trend ochlazující inflace, mohlo by to utvrdit trh v tom, že Fed již sazby zvyšovat nebude, respektive je bude snižovat v příštím roce, zatlačit na dluhopisové výnosy a pustit S&P 500 ještě o pár bodů výše nad aktuální, již tak velmi slušnou výkonnost třinácti procent. Tomu by nahrávala i historická sezonnost, jež akciím v tomto období obvykle velí růst.
