Minulý týden naplno naběhla účinnost Aktu o digitálních trzích (DMA), jedné ze dvou velkých evropských regulací zaměřených na velké digitální platformy. DMA má omezit to, co si digitální giganti mohou dovolit vůči svým obchodním partnerům či dalším hráčům na trhu. Druhé nařízení – Akt o digitálních službách – reguluje mimo jiné to, jak mají platformy nakládat s obsahem, který generují uživatelé.
DMA je nařízením, proti kterému hned dvakrát oficiálně protestovala Bidenova administrativa. Není divu. Dopadne na šest firem, ze kterých pět – Apple, Amazon, Meta, Google a Microsoft – je ze Spojených států (šestý je čínský Bytedance, provozovatel TikToku). Nakonec ale zůstalo z americké strany jen u slov. Změny, které musí platformy udělat, jsou tak poměrně zásadní.
Evropské nařízení funguje tak, že nutí platformy k lepšímu chování ke své menší (většinou evropské) konkurenci a k menším preferencím svých vlastních služeb. Hlavní změny, které jsme už mohli zaznamenat, jsou množící se požadavky na souhlas se sdílením osobních dat mezi jednotlivými službami platforem a některé změny ve fungování – například na stránce výsledků vyhledávání Googlu.
Hodně uživatelů si třeba všimlo, že pokud Google zobrazuje při výsledcích vyhledávání mapu (tam, kde to dává smysl), nedá se na ni jako v minulosti kliknout a zvětšit ji – je potřeba použít další tlačítko. Působí to dost otravně, ale je to způsob, jak být nově v souladu s DMA a plnit jeden z požadavků nařízení, tedy neupřednostňovat vlastní službu před konkurenčními, pokud má platforma dominantní postavení na trhu (což Google bezpochyby má, protože jeho tržní podíl se pohybuje přes 90 procent).
Na druhou stranu, než začneme nadávat unii, že k tomu Google donutila, je dobré si uvědomit, že to bezpochyby není jediný způsob, jak mohl Google dosáhnout neupřednostňování vlastní služby – mohl třeba umožnit dalším poskytovatelům mapových aplikací (jako jsou třeba české mapy.cz) dodávat do daného boxu svoje mapy a data. Není to ale nic nového – platformy občas mírně zhorší uživatelskou zkušenost s nějakou službou, čímž samy způsobí naštvání a zároveň podhoubí k budoucímu možnému změkčení regulace ve stylu „podívejte, milí politici, co jste způsobili, voliči to ani nechtějí.“
Významnou změnou je možnost menších hráčů vytvářet vlastní obchody s aplikacemi. Zvláště Apple tak musel otevřít svůj jinak pečlivě střežený a uzavřený operační systém a obchod s aplikacemi externím firmám. To bude mít negativní vliv na bezpečnost, protože platforma nebude mít vše pod kontrolou. Na druhou stranu to bude mít pozitivní vliv na konkurenci, protože Apple nebude moct vývojáře aplikací tolik „danit“ (běžně si platformy berou 30 procent z prodejů) a nebude jim omezovat platby od zákazníků uvnitř aplikací. Což přivítala řada evropských, ale i amerických vývojářů, třeba autoři extrémně populární hry Fortnite (Epic Games), kteří bojují s Applem už léta.
AI Act je kompromis, který bude každému trochu nevyhovovat, říká právnička Krausová. Pusťte si podcast Business Club
DMA také omezí postupné plíživé pronikání platforem do dalších oblastí zprostředkování – typicky hotelů, letenek, zboží, nabídek práce a podobně. Třeba Google v minulých letech nabízel stále více konkrétních nabídek na své stránce výsledků vyhledávání, čímž obcházel evropské služby jako Trivago pro hotely, Kayak či Momondo pro letenky a podobně, které pochopitelně čelily odlivu uživatelů. Že jde o zneužití dominantního postavení, ukázaly už v minulosti tři velké antitrustové evropské případy v oblasti odkazů na zboží, zobrazování reklam a operačního systému pro mobily, ve kterých komise donutila Google zaplatit pokuty v řádu miliard eur.
Zda regulace bude fungovat a pomůže evropskému technologickému sektoru, se teprve ukáže. Jako vždy bude záležet na kvalitě vymáhání, které se odehrává na evropské úrovni. Odhady komise počítaly, že na to bude potřeba 80 lidí, eurokomisař pro vnitřní trh chtěl 120 lidí, někteří europoslanci požadovali přes dvě stovky. A nemohou to být „obyčejní“ úředníci, ale právníci a ekonomové se zkušenostmi a praxí v oblasti hospodářské soutěže v digitální ekonomice. A ty nejlepší daleko lépe zaplatí regulované subjekty.
Už nyní je ale vidět „bruselský efekt“, tedy to, že regulační úsilí EU inspiruje i další státy. Ve Velké Británii je podobný zákon o digitálních trzích, hospodářské soutěži a ochraně spotřebitele ve finálních fázích legislativního procesu a je velmi podobný evropské úpravě (i když dává úřadům větší flexibilitu v tom, že mohou platformám některé povinnosti odpustit). Brazilská kopie DMA je zase daleko přísnější a širší a zahrne i řadu společností – hranice tržeb, od kterých je považována platforma za disponující významným postavením na trhu, činí v přepočtu asi 325 milionů korun, což je absurdně málo.
Autor je spolupracovník redakce
