Světová konference COP26 v Glasgow navázala na diskusi o Zelené dohodě Evropské unie a o ambiciózním balíčku Fit for 55. Podle Investičního plánu Zelené dohody mají členské státy EU možnost řešit dopady, které budou nutně v oblasti ekonomické i sociální, s využitím fondů EU. Pro Českou republiku tak Zelená dohoda představuje nejen závazek, ale i velkou příležitost pro úspěšnou transformaci. Jak je na to právní řád České republiky připraven?
V České republice zatím stále chybí potřebný právní rámec, instituce a zřejmě i rozhodnost, které jsou nutné k tomu, aby se závazky a příležitosti Zelené dohody řešily co možná dobře a rychle. S tím se bude muset vypořádat nová vláda.
Pro efektivní čerpání prostředků z fondů EU a operačních programů na podporu environmentální, sociální i hospodářské udržitelnosti bude zásadní správné a férové nastavení podmínek, technologicky neutrálních a vstřícných i pro malé a střední podniky, které budou muset uspět za nových podmínek na vnitřním trhu. Pravidla by měla být jasná a přehledná a postoj kontrolních orgánů předvídatelný.
V současné době však stále chybí centrální autorita, která by měla odpovídající kompetence a odpovědnost v rámci transpozice Zelené dohody do českého právního řádu. Důležité přitom bude správně balancovat a koordinovat zájmy a limity opatření dle Zelené dohody, které mají přirozeně přesah do řady oblastí. Nejde totiž jen o životní prostředí: ruku v ruce se opatření týkají průmyslu, dopravy, zemědělství, výstavby, finanční (daňové) a sociální správy a podobně. Dosud v takto široce vymezené pozici působí jen Rada vlády pro udržitelný rozvoj. Ta však má pouze omezené kompetence a poradní charakter, takže nemůže mít a nemá strategickou či koordinační roli.
Vedle role centrální autority je nutné dopracovat legislativně právní opatření na podporu udržitelných řešení a inovací v praxi, jako je regulace daňových výhod, příplatků a bonusů, případně též sankcí. Výrazný dopad na prosazení výrobků a postupů, které jsou společensky odpovědné a šetrné k životnímu prostředí, mohou mít - a měly by mít - veřejné investice, které realizuje stát, samospráva či další zadavatelé veřejných zakázek. Je nezbytné, aby u těchto investic nerozhodovaly pouze pořizovací náklady, ale širší kritéria jako například náklady životního cyklu a podpora udržitelnosti podle zásad cirkulární ekonomiky.
Sledování těchto kritérií se musí stát součástí takzvané péče řádného hospodáře, která je základním pravidlem pro osoby jednající za zadavatele. Obdobně se musí kritéria promítnout i do rozpočtových pravidel, zákona o majetku státu, o krajích, obcích či školského zákona. Po vzoru Německa a Rakouska může být další metou zakotvení povinnosti státu k ochraně životního prostředí a práva budoucích generací na kvalitní životní podmínky na ústavní úrovni.
Udržitelnost a transformace ekonomiky v Česku si vyžádají změnu v mnoha právních oborech. Čím dřív se tak stane, tím spíše bude České republika úspěšná v transformaci své ekonomiky a společnosti, při čerpání prostředků vyčleněných Evropskou unií a tím i v zajištění co možná nejlepších životních podmínek pro příští generace.
Autorka je právnička a partnerka advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, členka platformy Rozumné právo
