Obchodování evropských kapitálových trhů minulé úterý zahájilo prudkým nárůstem jejich indexů. Ten představoval reakci finančních investorů na výsledky summitu Evropské rady. Ještě než investoři stačili vůbec vstřebat a vyhodnotit, k jakým výsledkům velmi složitý summit vlastně došel, propukly trhy ve spontánní nadšení, které, pravda, v dalším průběhu týdne opadlo do střízliva, když investiční rozhodování následně podléhalo dalším podnětům a impulsům.
Čím mohly výsledky summitu u finančních trhů tak zabodovat? Určitě rychlostí, s jakou byli evropští lídři schopni k závěrům dojít. To je poznatek, který se nečekal a má širší platnost, indikující, že to s tou evropskou governance není tak zlé. Zadruhé, stanovením oblastí podpory, kdy byl vymezen obecný rámec a členské státy si mohou ve velké míře určit, na jaký konkrétní účel prostředky využijí. Zatřetí, pozitivnímu vnímání přispěl fakt, že finanční trhy samy již dostanou významnou roli v naplňování návrhu Evropské komise tím, že budou klíčovým aktérem pro získání slíbených finančních zdrojů; to jim zjevně přidalo na pocitu důležitosti.
A v neposlední řadě možná přispěl i fakt, že s tlačením na pilu všeho zeleného to nakonec nemusí být tak žhavé. Memorandum summitu hovoří o tom, že Next Generation EU by neměl narušovat naplňování Zelené dohody EU, což je formulace mnohem méně silná, než původní myšlenka, že Zelená dohoda měla být leitmotivem post-covidového oživení.
Kdyby šéfové států a vlád EU byli s to vyřešit i koncovku navrženého schématu, tedy konkrétní model splácení výpůjčky v objemu 750 miliard eur prostřednictvím nových vlastních zdrojů EU, lze snad spekulovat, že pozitivní reflexe finančních trhů mohla být ještě přesvědčivější.
Autor je ekonom České spořitelny
