Počátek posledního únorového týdne znamenal zlom v šíření koronaviru, kdy počet nakažených mimo území Číny začal růst rychleji než uvnitř samotné země nebeského draka. Pro finanční trhy to bylo jako přilití oleje do ohně, nárůst rizikové averze znamenal v podstatě hromadný úprk z akciových trhů.
Světové centrální banky se svou zkušeností z globální finanční krize roku 2008 přispěchaly hned v dalších dnech ujištěním, že jsou připraveny v případě potřeby konat. Jejich slova sice trhy uklidnila, ne však na déle než život jepice.
Po úterním zasedání zemí G7 k tématu koronaviru tak přišla americká centrální banka s reálnou akcí – snížením úrokových sazeb o celý půl procentní bod. Navíc na mimořádném zasedání. Na tom se američtí centrální bankéři sešli poprvé od října 2008.
Přes na první pohled překvapivost a razanci takovéto akce pozitivní sentiment na trzích opět příliš dlouho nevydržel. Jednak na pravidelném zasedání Fedu, které mělo přijít za dva týdny, se tato akce čekala, jednak, a to je podstatnější, kromě snahy uklidnit trhy snížení úrokových sazeb z pohledu reálné ekonomiky nic zásadního neřeší. Hospodářská politika nemá nástroje jak s ekonomickými dopady koronaviru opravdu účinně bojovat.
Nižší úrokové sazby se v reálné ekonomice projeví nejdříve za rok. Z toho pohledu je účinnější fiskální politika. Její působení je rychlejší, navíc může být cílená. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o nástroje podpory poptávky, se kterými chceme řešit problém na straně nabídky. Nižší úrokové sazby ani vládní peníze prostě nepomohou podnikům s tím, že nemohou vyrábět, protože nemají z čeho, v situaci, kdy subdodávky z Číny či Jižní Koreje kvůli zavřeným hranicím prostě nepřijdou.
