V květnu loňského roku otřásala Itálií politická krize. Giuseppe Conte, který byl pověřen sestavením vlády, se této funkce vzdal a hrozily předčasné volby. Situace však byla komplikovaná už od samotných březnových voleb, jejichž výsledek budil obavy z euroskeptické politiky a prohlubování zadluženosti Itálie. Utekl rok a něco a jsme opět ve stejné situaci. Italský premiér Conte oznámil rezignaci a předčasné volby jsou na spadnutí.
Pro Itálii však tato situace není ničím novým. Od konce světové války se na postě premiéra vystřídalo 28 mužů a za toto období má Itálie na svém kontě již 65 vlád. Mohlo by se tedy zdát, že je na podobné věci zvyklá. Loni to vypadalo, že o možné politické krizi všichni vědí a reakce na ni by měla být minimální.
Opak byl ale pravdou. Rozdíl mezi výnosy italských a německých vládních dluhopisů tehdy vyletěl na nejvyšší hodnotu od roku 2012. Obavy z ještě silnějšího vítězství euroskeptických stan spustily vlnu výprodejů na rozvíjejících se trzích a oslabení se nevyhnulo ani české koruně. Ta se ještě v polovině května loňského roku obchodovala na úrovni 25,47 CZK/EUR, na konci května to bylo již o téměř padesát haléřů více.
Letos by předčasné volby mohly spadnout na říjen, což je období, kdy by Evropská komise měla posoudit italský rozpočet na příští rok. Pokud bude Itálie bez vlády, hrozí, že neschválí návrh rozpočtu, a navíc se od ledna automaticky spustí pojistky na zajištění snižování italského dluhu. Loňská historie by se tak mohla opakovat a na podzim letošního roku by mohli být investoři zaskočení výraznými výprodeji na rozvíjejících se trzích včetně české koruny.
Autorka je ekonomka Komerční banky
