V březnu dosáhla meziroční inflace 2,6 procenta, což už není tak daleko od horní hranice tolerančního pásma kolem inflačního cíle (tři procenta). Ceny netáhnou nahoru jen nabídkové vlivy (potraviny a ropa), ale také slušná domácí poptávka a růst mzdových nákladů.
Celkem přirozeně se tak objevuje otázka, zdali inflační tlaky v ČR ještě více nezesílí a neukotví inflační očekávání výrazněji nad cílem. V tom případě by musela ČNB začít reálně uvažovat o zpřísnění měnové politiky ať již přes růst sazeb či přes intervence ve prospěch kurzu koruny.
Z krátkodobého pohledu je takové riziko malé. V dubnu pravděpodobně meziroční míra inflace zpomalí na 2,3 procenta, když za tím bude stát především statistický vliv spojený s vypadnutím relativně vysokého růstu cen alkoholických nápojů z dubna 2016. Pak se sice inflace opět zvýší, ale měla by zůstat pod třemi procenty.
Na přelomu letošního a příštího roku se meziroční inflace v ČR vrátí na dvě procenta, když z ní vypadne vysoký příspěvek růstu cen potravin ze závěru loňského roku. ČNB, která cíluje inflaci za 1–1,5 roku dopředu (protože s tou současnou již nemůže nic zásadního udělat), tak může být relativně klidná, protože domácí ekonomika by neměla způsobit z hlediska inflačního vývoje žádné velké problémy.
Takže klíčem ke zpřísnění měnové politiky v ČR bude vývoj v eurozóně a politika ECB. I přes současné oživení zůstanou ještě v nejbližších čtvrtletích inflační tlaky v EMU nízké (jádrová inflace je nyní 1,2 procenta), což by mělo implikovat utažení měnové politiky v ČR až v příštím roce.
