Alexandr Tomský: Křik boháčů je příznakem nervozity

Dolary

Dolary

Jste na nás moc hodní, zdaňte nás, apeloval nedávno na americké kongresmany Warren Buffett, osmdesátiletý miliardář a úspěšný spekulant s akciemi. Tím „nás“ zřejmě myslel miliardáře. V Americe jich je na pět set, čili 40 procent z celkového počtu na světě.

Výzva vyvolala i v hospodářsky stagnující Americe spíše rozpaky. V sociálně uvědomělé Evropě se k ní přidalo 15 Francouzů, na 50 Němců (pouhých milionářů) a jeden Ital, spolumajitel Ferrari. Nic moc.
Oškubejme boháče, odstraňme bídu! Už dvě století se ozývá tato výzva západní civilizace, neboť bída je neslučitelná s důstojností člověka. A mamon je víc než odporný. Od rozkvětu tržního hospodářství, kdy vznikali první neurození milionáři, společnost očekávala, že bohatí vlasti něco vrátí. Proto je západní svět posetý nejrůznějšími nadacemi a knihovnami z 19. století.

Z milionářů se postupně vyklubali multimilionáři. A poválečná levice na ně vymyslela ostře progresivní daně všeho druhu. Druhdy loajální podnikatelé začali utíkat do daňových rájů. Po nevyhnutelné stagnaci nastal v osmdesátých letech úspěšný ústup od progrese. Dnešní poněkud inflační miliardáři vlastně platí státu jen tolik, kolik uznají sami za vhodné. Často relativně méně než chudnoucí střední stav.

Neplatí už snad ekonomická poučka, že bohatí, ekonomicky vynalézaví podnikatelé jsou dobrodiním celé společnosti, protože vytvářejí pracovní příležitosti a zlepšují absolutní životní úroveň všech? Na spontánním trhu práce bez monopolů přece nikdo neprohrává. Proč tedy tak dlouho stagnují nejchudší i střední vrstvy, zatímco pětina obyvatel USA spolyká polovinu všech příjmů v zemi? Není pochyb, že taková polarizace rodí nedůvěru i zášť a neprospívá demokracii. Astronomické peníze a politická moc k sobě nemají daleko.

Napětí stoupá a znervózňuje i ty bohaté, což je důvod, proč dnes někteří z nich volají po vyšších daních.
Pro vysvětlení není třeba jít daleko, ale co s tím? Globální trh přináší světovým firmám a jejich majitelům zisky z obratu, které v uzavřených národních ekonomikách nebyly možné. Nadnárodní obchodní řetězce a velcí výrobci mají komparativní výhodu cen a reklamy, a tak postupně likvidují malé podniky střední vrstvy.

Vzniká celá třída nezaměstnaných, zatímco trh velkoryse odměňuje ty nejschopnější. Takže zvýšit daně? Jenže reálně lze zvyšovat daně nanejvýš chudnoucí střední třídě, ta své zisky do daňových rájů schovávat nebude. Druhou variantou je bouřit se proti globalizaci. Ale můžeme Číňanům a Indům brát globalizaci, když teď na vlastní kůži poznali pravdu staré učebnice, že svobodné podnikání zvyšuje životní úroveň těch nejchudších?

O autorovi| Alexander Tomský, Autor je nakladatel a politolog