Analýza: Opoziční smlouva jako trvalý bod sváru | E15.cz

Analýza: Opoziční smlouva jako trvalý bod sváru

Analýza: Opoziční smlouva jako trvalý bod sváru
Opoziční smlouva
• 
ZDROJ: CTK

Jana Havligerová

Začátkem července 1998 zaskočilo převážnou část společnosti překvapení. Představitelé ČSSD a ODS, tehdy dvou největších politických stran, uzavřeli po patových parlamentních volbách dohodu s oficiálním názvem Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí. Opoziční smlouva, jež „slaví“ dvacáté výročí, která dala základ existenci menšinové vlády ČSSD až do roku 2002, je dodnes jedním z nejspornějších momentů polistopadového politického vývoje.

Václav Klaus, který jako šéf ODS dohodu s tehdejším šéfem ČSSD Milošem Zemanem podepsal, je stále přesvědčen, a také tvrdí, že šlo o pozitivní řešení, které ukončilo patovou situaci. Mnoho politických glosátorů naopak označuje tehdejší smlouvu za málem nedemokratický experiment, který otevřel dveře korupci a klientelismu. A v neposlední řadě se stal zárodkem nedůvěry české veřejnosti k politice. Zvlášť poslední tvrzení se ale neopírá o tvrdá fakta.

Například podle loňské studie Centra pro výzkum veřejného mínění většina občanů nejprve opoziční smlouvu vnímala negativně, s rostoucím odstupem se ale trend obrátil. Na konci volebního období byla ČSSD a její menšinová vláda vnímána jako úspěšná. Sociální demokracie také následně v roce 2002 vyhrála volby. Podle výzkumníků už zkrátka původní negativní postoje ke smlouvě přestaly hrát podstatnou roli.

Obvinění kvůli diplomkám jsou prý kampaň. Malá oznámila, že rezignuje

O politické stabilitě v letech opoziční smlouvy se ovšem dá s úspěchem pochybovat. Otřesy bezprostředně vyvolané paktem dvou nejsilnějších partají a konkrétně pak neochota stran podpořit menšinové vládě státní rozpočet na rok 2000, nakonec přiměly v roce 1999 sociální a občanské demokraty uzavřít dodatky ke smlouvě. Toleranční patent byl jednoznačně zaměřen na oblast veřejných rozpočtů: „ČSSD se zavazuje, že na rok 2001 a 2002 vláda navrhne rozpočty s cílem mít v roce 2001 rozpočet s deficitem maximálně 20 miliard korun a v roce 2002 s deficitem maximálně 10 miliard korun. V dalším roce by měl být rozpočet vyrovnaný,“ stojí v dokumentu.

Rozpočtové deficity sice mírně klesaly, ale fiskální politika v podstatě zůstala ve starých kolejích, dál vesele běželo financování výdajů přes mimorozpočtové fondy, žádná reforma veřejných financí se také nekonala. Státní dluh narůstal.

Šest nových tváří Babišovy druhé vlády. Přečtěte si, kdo jsou zač

Výročí opoziční smlouvy svádí ke srovnávání tehdejší a nynější situace. To ale není možné. I důkladné zhodnocení dohody z roku 1998 bude potřebovat delší časový odstup. Jedna věc je ale srovnatelná. Politický profit komunistů z opoziční smlouvy byl značný. Zatímco v parlamentních volbách 1998 získali 11, 03 procenta, ve volbách v roce 2002 dosáhli na 18,51 procenta.

Už ve druhých volbách po sobě tak byli třetí na pásce, ovšem s větším ziskem. Do vlády nebo k tichému spoluvládnutí je ale nikdo nezval. Ke striktním odpůrcům takového počinu patřil i tehdejší šéf ČSSD, současný prezident Zeman. Osud kabinetu na nich záleží až nyní, poprvé po listopadu 1989. O pomoc je požádal, jistě i se souhlasem hlavy státu, premiér Andrej Babiš. Díky tomu získají vliv paradoxně v době, kdy byl jejich volební výsledek nejslabší v historii.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!