Často se objevují komentáře o tom, že máme být tolerantní, že lidé mají prostě jen „jiný názor“. Jistě, antiteze jsou užitečné, ostatně jen tak může proběhnout syntéza. Nicméně nežijeme v dokonalém světě filozofů a nehledáme pouze pravdu, sledujeme i vlastní geopolitické a reálné zájmy. Putin a spousta Rusů mají zcela pochopitelně „jen jiný názor“. Je přirozené, že kdo měl impérium, teskní po něm a chce ho obnovit. Jejich názor ale není příznivý pro naši budoucnost.
Co víš o Leninovi?
Zmíním rok 1968 a zmíním devět let, kdy jsem se na škole učil povinnou ruštinu ze článků o našem největším příteli na východě. Když už proběhla sametová revoluce, v roce 1990 jsme se chystali k maturitě. Maturoval jsem z němčiny, češtiny a také z ruštiny, neboť poslední dva roky jsme pilně procvičovali maturitní otázky.
A byly to moc hezké otázky – kromě všemožných úspěchů Sovětského svazu a dějin světového revolučního hnutí v nich byla například otázka s názvem „Co víš o Leninovi“. Tu jsme procvičovali obzvlášť pilně, takže věta „što ty znáješ o Lénině“ mi nejspíš bude znít v hlavě až do smrti.
Lenin byl velké téma i různých mých školních čítanek, takže ještě dnes si vybavím příhodu, jak agent carské ochranky stopuje Lenina. Ten, aby ho zmátl, prudce zahne za roh a usedne v jakési vile na prázdné místo vrátného, nasadí si jeho klobouk a čte noviny, na stole náhodně položené. Agent také zahne za roh – Lenin nikde! Zmatený jak lesní včela se rozhlíží, vidí pouze jakéhosi vrátného zahloubaného do denního tisku.
Sledovaný objekt-revolucionář se prostě záhadně vypařil, takže agent odchází zklamaně zpět na základnu. No prostě historka jak víno z rodu historek „Muž v koženém plášti s brašnou nesmí projet“.
Telegram – jedna z mála funkčních sociálních sítí v Rusku
Co prorokovala ruštinářka
Takže maturita se blíží, učitelka ruštiny znovu prochází seznam otázek a tehdy se jeden můj spolužák – jmenoval se Honza Čipera – přihlásil s dotazem, jestli by se některé ty otázky neměly vyhodit, když jaksi na Hradě už sedí Václav Havel, komunistická strana byla parlamentem prohlášena za zločineckou organizaci a komunisté chodili kanálama, což jim ještě hezkých pár let vydrželo.
No to nastalo ve třídě pozdvižení. Holky hned na Čiperu začaly syčet, protože když ty otázky už mají nazpaměť nadřené, tak jaképak vyhazování! A učitelka se na Čiperu usmála a odpověděla: „Ale, Čipero! Vždyť ono to nazmar nepřijde. To se ti ještě v životě jednou bude hodit!“
Opravdu nevím, jak to tehdy ta dobrá ruštinářka Živa Rožanicová – mimo jiné i předsedkyně KSČ na gymnáziu – myslela.
Naštěstí se nám podobné znalosti už nehodily nikdy a oněch devět let ruštiny beru jako ztracený potenciál mého mladého života. Ne že by ruština nebyla krásný jazyk! Ale kdybych se namísto toho učil anglicky, zcela jistě bych to v životě využil lépe.
Pravda a teritorium
Když tedy někdo hovoří o tom, že máme akceptovat jiný názor, doporučuji mu: Abys v rámci filozofické debaty na téma „kde je pravda“ nezapomněl, že zájmy různých států mohou být i protikladné – a neodehrávají se na ose pravda/nepravda, ale jde čistě darwinisticky o boj o dominanci a teritorium.
Člověk může mít jiný názor – já se ale zajímám i o to, co mi ten jeho názor přináší, jaké já mám v tom jeho názoru postavení a budoucnost. Podle toho si vybírám.
