O indickém „novém Gándhím“ a jeho hladovce lze jistě vést spory. Jistě není příliš demokratické, když Anna Hazare vnucuje parlamentu svou vůli hrozbou, že se vyhladoví k smrti. Ale jedno se musí bojovnému seniorovi nechat: dokázal změnit Indii, a to možná víc, než je dnes vidět. Jeho osobní protest se postupně stal masovým hnutím. Hazare mohl být tak úspěšný jedině proto, že vystihl náladu Indů.
Korupce se v Indii stala součástí politické kultury. Politika již není chápána jako služba národu, ale především jako obchod. Dosud tomu Indové jen bezmocně či apaticky přihlíželi. Současné protesty by ovšem mohly předznamenávat novou dobu. Jejich těžiště leží na městské střední třídě, ale kdo by hnutí vydával za fenomén středních tříd, mýlil by se. Hazare má mnoho kritiků i obdivovatelů ve všech společenských vrstvách. Díky němu jsou protesty mírumilovné. To se může změnit, jestliže politici nebudou brát jasný projev společenské nevole vážně.
