Děti se musí naučit respektu k jinakosti, výběrové základky jsou kontraproduktivní, tvrdí socioložka | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Děti se musí naučit respektu k jinakosti, výběrové základky jsou kontraproduktivní, tvrdí socioložka

Děti se musí naučit respektu k jinakosti, výběrové základky jsou kontraproduktivní, tvrdí socioložka
Ilustrační foto
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Vratislav Dostál - Info.cz

Úřad Veřejného ochránce práv zveřejnil výstupy detailního šetření. Jeho cílem bylo identifikovat problémy škol, které mají zkušenost se vzděláváním romských žáků, jsou otevřené společnému vzdělávání nebo se snaží poskytovat kvalitní vzdělání všem bez ohledu na etnicitu. Na základě tohoto výzkumu ombudsmanka připravila sérii doporučení jednotlivým aktérům, kteří mohou zlepšit situaci romských dětí v českém vzdělávacím systému. Politický reportér INFO.CZ Vratislav Dostál při té příležitosti hovořil s jednou z autorek šetření, socioložkou a vedoucí výzkumného oddělení v kanceláři Veřejného ochránce práv Marínou Urbánikovou.

Jsem rodič, mám dítě, které jde do první třídy. Chci pro něj pochopitelně to nejlepší. Znám rizika spojená se segregovanými školami. Co byste mi doporučila?

Doporučila bych vám nejdříve zjistit, která škola je pro vaše dítě spádovou školou, to znamená, která škola vaše dítě musí přijmout – bude to některá ze škol v okolí vašeho bydliště, což je dobré, protože by vaše dítě nemuselo docházet daleko. Pak bych vám doporučila se jít do školy podívat. Promluvit si s ředitelkou nebo ředitelem, případně se podívat, jak škola funguje, podívat se na webové stránky školy.

Rozumím přitom určitému pokušení skenovat pověst školy z hlediska – dejme tomu – její akademické excelence, na druhé straně si ale myslím, že je důležité, aby se děti nezačaly dělit na ty šikovné a perspektivní a ty méně šikovné a méně perspektivní příliš brzy, aby děti přišly do styku i s dětmi z jiného prostředí, než je to jejich, a aby se děti z různých sociálních skupin vzdělávaly společně.

Romy pobouřily Zemanovy výroky. „Už nás nebaví, jak někteří tvrdí, že nepracujeme,“ říkají

V tom případě je otázka, co je to nejlepší škola?

To je klíčová otázka. Záleží samozřejmě na tom, jaká kritéria zvolíme. Akademická excelence rozhodně není jediná hodnota. Není důležité také to, aby škola své žáky co nejlépe připravila na reálný život v různorodé společnosti, kde budou nutně přicházet do styku s různými lidmi, kteří budou mít různé schopnosti a různé hodnoty? Zcela jistě také existují rodiče, kteří chtějí, aby jejich dětem bylo ve škole rozuměno, aby měly individuální přístup a aby přišly do styku s různými dětmi a naučily se s nimi vycházet.

Existují také jiná kritéria, a nikoli pouze ohled na úspěšnost absolventů a počet těch, kteří uspěli například v přijímacích zkouškách na střední školy. Je potřeba přemýšlet, co pro nás znamená dobrá škola, přičemž to určitě neznamená uplatňovat pouze úzce výkonnostní pohled. Naopak, ten vede k mnoha negativním důsledkům.

Takže pokud někdo s motivací dát svému dítěti to nejlepší vzdělání pro něj vybírá už u základních škol ty, které lze označit za progresivní, prestižní nebo dokonce elitní, tak vy byste řekla, že jedná kontraproduktivně?

Je to kontraproduktivní, zejména pokud opustíme úzce individualistické hledisko. V první řadě je povinností státu, aby zabezpečil, aby všechny veřejné základní školy byly přibližně stejně kvalitní. Neměly by tedy za veřejné peníze vznikat na jednu stranu elitní školy pro děti z dobře situovaných rodin, a na druhou ty pro děti z chudých rodin nebo děti s vyšší potřebou podpory. Pro všechny z nás, pro celou společnost bude nejlepší, pokud budeme moct dávat děti do základní školy, která je k našemu bydlišti nejblíže, aniž bychom zdlouhavě uvažovali nad tím, zda je pro naše dítě dost dobrá.

Glosa Martina Čabana: Unesená vláda

Za velmi důležité také považuji, a v budoucnu to bude ještě důležitější, aby si děti již v útlém věku osvojovali schopnost vycházet také s dětmi z jiného prostředí. Měly by si zvykat na heterogenitu, měly by si zvykat na to, že různí lidé mají talent na různé věci, aby respektovaly jinakost, nebo aby se samy přesvědčily, že kvality člověka nespočívají pouze v tom, jaký má školní prospěch.

To všechno je něco, co budou čím dál víc potřebovat jako dospělí občané. Žijeme spolu v jedné zemi, a musíme spolu vyjít a dohodnout se. Pokud spolu různé sociální skupiny nikdy nepřijdou do styku, a již od útlého dětství se budou pohybovat ve svých bublinách, dialog se bude těžko navazovat a vzájemná empatie těžko rozvíjet. 

A jak byste reagovala na poznámku, že to některé z nich bude brzdit?

Pokud vím, česká data na dané téma neexistují. Avšak zahraniční průzkumy, se kterými jsme pracovali, například ty ze Spojených států amerických, které zkoumaly dopady desegregace v základním vzdělávání, neprokázaly, že by heterogenní třídní kolektivy snižovaly výsledky dětí z majoritní populace a jejich šance v dalším vzdělávacím procesu. To znamená, že ve školách v zemích, kde se podařilo narušit segregovaný systém vzdělávání, se neukazují negativní důsledky, pokud jde o vzdělání a další kariéru žáků z majority.

A naopak se ukazují pozitivní důsledky pro děti ze zranitelných sociálních skupin, a to právě z toho důvodu, že kolem sebe vidí děti z jiného prostředí, například z rodin, kde mají rodiče vyšší vzdělání, a kde mají děti také vyšší studijní i kariérní aspirace. To dětem ze sociálně vyloučeného prostředí formuje lepší představu, co všechno je v životě možné dosáhnout, o co všechno lze v životě usilovat, a že je důležité se snažit. Pokud zůstávají uzavřené pouze ve svém sociálním prostředí, na něco podobného dost možná nedohlédnou.

Celý rozhovor čtěte zde.

Autor: Vratislav Dostál - Info.cz
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!