Zní to jako nějaké ezoterické moudro, ale řeč je o tvrdých ekonomických datech a měnové politice. Navzdory selskému rozumu totiž trhy fungují prakticky úplně naopak, než bychom očekávali. Když dorazí z ekonomiky dobrá čísla, trhy nejsou úplně nadšené. Mezi čísly a trhy totiž stojí centrální bankéři.
Když v pátek přišla poslední data z amerického trhu práce, neměli investoři příliš důvodů k radosti. Ekonomové očekávali, že se vytvoří více pracovních míst, ale data je překvapila a byla ještě o třetinu lepší. Nezaměstnanost tak zůstala na dlouhodobě rekordních 3,7 procenta a pořád se jí nechce jít nahoru. Počet nově vytvořených míst sice v posledním roce až na pár výjimek setrvale klesá, ale stále se trhu práce daří v pozitivních číslech. Dokonce i mzdy od posledního měsíce vyrostly o 0,6 procenta a jsou tak meziročně o 5,1 procenta vyšší, přičemž se růst očekával, ale jen o 4,6 procenta. Vše vypadá dobře, pozitivní data z trhu práce jsou ale nepříjemným překvapením pro investory.
V hypotetickém světě bez centrálních bank by to bylo pozitivní zjištění a investoři by určitě chtěli své peníze ze spořicích účtů přesunout na akciové trhy, aby se na růstu ekonomiky podíleli a něco z toho získali zpět. Jenže by to ještě více tlačilo na růst a s tím i růst mezd, a hlavně na růst cen. Roztáčení inflační spirály jsme tak (alespoň v teorii, v praxi je to s velkým otazníkem) postavili do cesty centrální banky.
Ty mají za úkol podobné signály o střednědobém přehřívání ekonomiky překlápět skrze své nástroje do ochlazování a naopak. Americká centrální banka v čele s guvernérem Jeromem Powellem opakovaně upozorňuje, že část inflačních tlaků jde právě z trhu práce a že růst mezd je vyšší, než by odpovídalo současným sazbám nutným ke zkrocení inflace. Podobná argumentace byla dlouho i součástí komunikace České národní banky a jedním z důvodů prudkého růstu sazeb až na sedm procent.
Drahé energie a zastropování cen:
K těm má americký Fed zatím daleko, ale i tak sazby opakovaně zvyšuje a zvyšovat bude s nejvyšší pravděpodobností dál, a to právě také kvůli číslům z trhu práce. Zkrátka je příliš dobře a Fed musí zařídit, aby bylo o něco hůř. Je to tvrdé, ale je to úloha centrálních bankéřů. Politici k tomu neměli nikdy odvahu a ani to nemají v popisu práce, proto by centrální bankéři měli být co nejvíce nezávislí, stejně jako celá centrální banka jako taková, aby se nebála přistoupit i ke krokům, jejichž cílem je zvýšit nezaměstnanost a snížit růst mezd. Politické debaty o něčem podobném by byly naprosto nepředstavitelné. A v zemích, kde je centrální banka řízena vládou či prezidentem, jako je tomu například v Turecku či Bělorusku, to jasně vidíme na obřích mírách inflace.
Páteční data z trhu práce nijak nezměnila očekávání, že americká centrální banka zvedne sazby o půl procentního bodu. Každé takové překvapení je ale malou kapkou do poháru, který občas přeteče a zvedne v budoucnu sazby, čímž přiškrtí tvorbu nových peněz v ekonomice a tím i přísun těchto peněz na finanční trhy. Dnes to navíc není jen o sazbách, ale také o tempu, jakým některé centrální banky rozprodávají aktiva nakoupená během tzv. kvantitativního uvolňování. Jelikož jde zejména o státní dluhopisy, jejich přísun na trh zvyšuje výnosy, a tedy i tlačí vzhůru náklady na financování státního dluhu. Nejde tak jen o finanční trhy, ale nám všem centrální bankéři tlačí na peněženky, protože chodí příliš dobrá data ze statistických úřadů. Pozitivní na tom všem ale je, že až bude hůř, tak pak bude zase líp.
