Doutnající dluhopisy mohou vybouchnout

Firemní dluhopisy, ilustrační foto

Firemní dluhopisy, ilustrační foto Zdroj: Profimedia

Že jsme na pokraji větší recese, anebo v ní už možná jsme, jen jsme to zatím nezanesli do historických knih, dnes nikoho příliš nepřekvapí. Otázkou, kterou si ale všichni kladou, je, odkud přijde onen pomyslný výbuch, jenž bude rámovat příběh krize, která ještě nemá své jméno.

Oči se dlouho upínaly na padající akcie, zejména v některých sektorech. Prstem se ukazovalo na korporátní dluhopisy, na kterých se i v dobrých dobách občas odehrávají divoké obchody. Nebo to stejně jako před třinácti lety bude jedna z bank, které jsou už nyní ve velkých a vleklých problémech? Co když to ale nebude tentokrát ani sektor firem či bank, ale posuneme se o úroveň výš až k samotným vládám?

Státní dluhopisy zažívají opravdu špatné časy. Americké desetileté státní dluhopisy vystoupaly poprvé od roku 2010 nad čtyři procenta a spolu s tím odepisují obrovské ztráty i dříve relativně konzervativní dluhopisové fondy. Nejčastěji citovaným je gigantický Total Bond Market Index společnosti Vanguard, který ztratil letos zatím téměř 15 procent, ale už nyní je to nejhorší výsledek za celou historii fondu založeného v roce 1986.

Fond ze 67 procent investuje do mixu státních dluhopisů Spojených států, ve zbytku pak do korporátních dluhopisů s velmi dobrým, až nejlepším ratingem. Celkem je to téměř deset tisíc druhů dluhopisů a problém mají prakticky všechny.

Není to jen nejhorší výsledek, ale za dlouhou dobu zdaleka nejhorší. Během let recese od roku 2007 rostl a v roce 2013 spadl jen o 2,15 procenta. Dává to smysl, protože když padají akciové a další investiční trhy, investoři zčásti stahují své peníze do státních dluhopisů, které jsou relativně konzervativní a méně volatilní.

Navíc když je situace opravdu vážná, jako je tomu nyní, tak se očekává, že investoři nebudou chtít držet rizikovější dluhopisy, ale svou pozornost nasměrují k těm nejbezpečnějším, což jsou právě ty americké, případně německé či švýcarské. Věří totiž, že vlády těchto zemí dokážou lidem z daní vzít dostatek peněz, aby dostály svým závazkům.

Stále tomu věří a čtyři procenta nejsou žádná apokalypsa, naopak je to stále hezký výnos oproti jiným trhům a solidní vládní dluhopisy do portfolií investorů rozhodně patří. Jinými slovy ještě nehoří a hořet ani nemusí, státní dluhopisy ale viditelně doutnají. Máme problémy a riziko není velké, ale zvyšuje se.

Způsobili jsme si to sami zavřením očí před masivním rozhazováním peněz během pandemie, které ale ani s koncem lockdownů nepřestalo. Způsobujeme si to sami tím, že jsme nebyli schopni si dát veřejné finance do pořádku v dobrých letech a v těch špatných si přiděláváme více problémů, než by bylo nezbytně nutné. A to platí na celém světě od Spojených států po Českou republiku.

Strach z toho, že by doutnání přerostlo v oheň, mírní i centrální banky, které mají nástroje k tomu, jak ho korigovat. Když doutnání začalo houstnout ve Velké Británii, Bank of England okamžitě zakročila a oznámila nákupy britských státních dluhopisů, aby jejich vzplanutí zabránila. A centrální banky mají na nákupy prakticky neomezené prostředky. Podobný strach z jižních států má eurozóna, kde se nahlas mluví o cílených nákupech dluhopisů předlužených zemí i v době, kdy už se dluhopisy těch zodpovědných budou rozprodávat.

Není to zadarmo. Umělé zlevňování zadlužování nezodpovědným vládám je netlačí k zodpovědnosti a nám všem tlačí na vyšší ceny a přesouvá problémy do budoucnosti. Ostatně už nyní jsme trestáni za problémy, které si táhneme z minulosti.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger