Způsob, jakým se snaží nejvlivnější muži světa prosadit, je velmi podobný: tlak, síla, využívání pravomocí prezidenta, které jim umožňuje ústava, nabubřelá gesta, ale každý z nich současně působí ve zcela jiném politickém prostředí. Trump čelí zdrcující kritice mnoha amerických médií a tvrdé oponentuře opozice v demokratickém prostředí, zatímco Putin vytvořil režim s poloautoritářskými prvky, ve kterém si může často rozhodovat sám, navíc kritici všeho druhu jsou v Rusku opakovaně umlčováni.
Podívejme se, co se letos v USA a Rusku odehrálo, a jak to Trump a Putin ovlivnili, v čem uspěli a v čem nikoli.
Donalda Trumpa čekaly především listopadové volby do Kongresu a volby guvernérů. Dá se říci, že skončil jako „šťastný poražený“, protože se předpovídalo, že jeho republikáni dopadnou daleko hůře. Nestalo se.
Republikáni udrželi většinu v Senátu a to je pro Trumpa podstatné, i když přišli o většinu ve Sněmovně reprezentantů. Přestože demokraté získali letos i více guvernérů jednotlivých států, celkově jich mají republikáni pořád podstatně víc. To všechno dohromady znamená, že prezident sice bude vládnout s většími obtížemi, ale pořád bude mít dostatečný manévrovací prostor. Také mu to otevírá cestu k další kandidatuře v roce 2020. Dá se totiž očekávat, že v mnohém extravagantní a výbušný Trump se bude znovu ucházet o post v Bílém domě.
Přesně jak sliboval, Trump se hodně zaměřuje na ekonomiku. I když to samozřejmě není jen jeho zásluha, americké ekonomice se letos dařilo – HDP rostl o tři procenta a nezaměstnanost činí pouhých 3,7 procenta, což je nejméně za poslední půlstoletí.
To jsou pro prezidenta velmi silné argumenty. Pustil se navíc do gigantických soubojů, které na první pohled připomínaly obchodní války, ale ani v tomto směru se chmurné předpovědi nenaplnily.
Trumpovi se podařilo uzavřít novou obchodní dohodu USMCA s Mexikem a Kanadou, která vstoupí v platnost 1. ledna 2020. Nahradí smlouvu NAFTA a je pro Spojené státy výhodnější. Zatlačil také na cla a další pro Ameriku nevýhodné podmínky a tarify v obchodu s Čínou. K překvapení všech nakonec ustoupil spíše Peking. V této oblasti se také řeší některé spory s EU, ale dá se předpokládat, že větší výhody si také vybojují Spojené státy.
Pod obrovským tlakem byl Trump v případě obvinění, že před posledními prezidentskými volbami jeho tým spolupracoval s Ruskem. Několik „jeho“ lidí čelí obvinění, ale dá se předpokládat, že jeho samotného to až tolik nezasáhne. Ostatně rychlost, s jakou se některých svých spolupracovníků dokáže zcela bez skrupulí zbavit, je až zarážející.
Za historické a průlomové se dá označit jeho setkání se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem v Singapuru v červnu. K dohodě o jaderných zbraních je sice v tomto případě ještě daleko, ale KLDR skutečně v poslední době netestuje ani rakety, ani jaderné zbraně. Je to proto nadějné, i když pořád nejisté.
Amerika také obnovila sankce proti Íránu za údajné neplnění jaderné smlouvy, což má vážné dopady na ekonomické zájmy některých evropských zemí. Trump ale nechce ustoupit ani o krok. A opět se dostavil výsledek – Írán má vážné hospodářské problémy a jeho měna silně utrpěla.
Celkové letošní hodnocení Trumpa: Dařilo se mu daleko lépe, než to z médií a podle kritiky jeho oponentů vypadá.
Vladimir Putin na rozdíl od Trumpa není tolik kritizován doma, protože své protivníky v médiích i na politické scéně dokáže umlčet a eliminovat. Často způsoby, které nemají s demokracií nic společného.
Putin byl ale v březnu počtvrté zvolen ruským prezidentem, tentokráte dostal 76 procent hlasů. A pokračoval ve své agresivní politice vyhrožování některým zemím a snažil se pomocí kyberútoků a dezinformací rozkládat jednotu Evropské unie a Severoatlantické aliance. V tomto směru se mu v některých případech dařilo, i když pravdou je spíše to, že Západ se občas rozkládá sám. 
Rusko bylo i tento rok pod ekonomickými sankcemi Západu, a i když Putin tvrdí, že to problém není, opak je pravdou. Hrubý domácí produkt sice v Rusku vzrostl letos o 1,5 procenta, jenže to přichází po velkých propadech z let 2013 až 2016. Takže všechna čísla jsou ještě pořád hluboko pod tím, co bylo v minulosti. Navíc ceny ropy a zemního plynu nejsou tak vysoké, aby se mohlo Rusku dařit lépe. Přitom 58 procent exportu pořád představuje v této zemi právě ropa a plyn, což ji činí oproti Západu technologicky nevyspělou. Takže Rusko se sice dostalo podle všeho hospodářsky z nejhoršího, ale o žádném velkém progresu se hovořit nedá.
Na poli zahraničněpolitickém je Putin vytrvale tvrdě kritizován, ale on si dál prosazuje, bohužel někdy úspěšně, svoji agresivní linku. V polovině května otevřel most spojující ruskou pevninu s okupovaným poloostrovem Krym a zajistil tak přístup, který obchází Ukrajinu. Jaké to mělo dopady? K vidění byly nedávno při sporu v Azovském moři, kdy Rusko zadrželo několik ukrajinských lodí a 24 lidí. Na tomto místě začala Moskva diktovat a to už se nezmění.
Rusko také poprvé organizovalo v 11 městech fotbalové mistrovství světa. Konalo se od 14. června do 15. července a v tomto případě je nutno uznat, že šampionát se odehrál na hezkých stadionech, v přátelské atmosféře a bez nějakých větších problémů. Navíc se domácímu týmu překvapivě dařilo. Protože je fotbalový šampionát vždy nejsledovanější sportovní událostí roku – překonává i olympiády a další akce, byl to pro Putina a celé Rusko úspěch. Úspěch na jiném poli, než v jakých souvislostech je většinou zmiňováno.
Přes všechny výhrady, které jsou zcela oprávněné, je nutné uznat, že uspěla také Putinova politika v Sýrii. Jeho přímá vojenská a ekonomická pomoc syrskému režimu Bašára Asada přinesla své výsledky. Asad dnes ovládá zhruba 60 procent území a situace se pro vládu v Damašku zlepšila. Dá se předpokládat, že sny o pádu Asada vzaly za své a za to může především Rusko.
Navíc je teď jasné, že Moskva bude mít na Blízkém východě stálé vojenské základny, což je další Putinův úspěch. Pozoruhodné je v tomto směru koketování Ruska s Izraelem. Vztahy se židovským státem jsou dobré, dá se říci, že až velmi dobré. I v tomto případě to sehrává Putin výtečně.
Problémem pro Evropu i Ameriku ale zůstává jeho zasahování na Ukrajině, kterou postupně oklešťuje a rozkládá. Uvidí se, jak dopadnou blížící se prezidentské volby na Ukrajině, zda to nějak změní situaci.
Letošní hodnocení Putina: Uspěl, i když složitou ekonomickou situaci Ruska změnit zatím zásadně nedokázal.
Donald Trump a Vladimir Putin postupují rozdílnými způsoby, ale jsou to silní vůdci, kteří se nerozpakují sáhnout i k netradičním a kontroverzním postupům. Výsledky jim to přináší, i když samotné vztahy mezi USA a Ruskem se v posledním roce nijak nezlepšily, spíše naopak.
Není to ale nepřátelství, spíše strategické soupeření. To vše se děje v době, kdy evropští vůdci jako Emmanuel Macron, Angela Merkelová či Theresa Mayová oslabují, a Evropská unie proto není tak silným hráčem, jak by si představovala. To Trumpovi i Putinovi hraje do karet.
Autor je spolupracovníkem redakce.
